AŤ SE DĚJE COKOLIV, JDI STÁLE VPŘED. NA VZDÁVÁNÍ SE JE VŽDYCKY ČAS.

imperatrice: Mě to spíš unavuje, než aby mě to štvalo, ale to rozčílení asi časem přijde, pokud se rychle neproberu a nevrátím se na zem. Když ono se mi nějak moc nechce prožívat život, dokud jsem v práci a tam jsem každý den. Proto se snažím jen tak nepřítomně přežívat, aby mě ta přítomnost v práci tolik "nebolela".

Řešením je asi co nejvíc se snažit vracet do přítomnosti a nemít tu duši a hlavu někde jinde. Já teď opravdu žiju od víkendu k víkendu. Budu se snažit užít si aspoň podvečery všedních dnů, když už se mi "nechce žít" přes den.