Článek Úterý 15-02-2011
Komentáře k článku: Úterý 15-02-2011
lentilka®sdeluje.cz: Co třeba JARNÍ ÚNAVA? 
Zjistila jsem na sobě, že když si cokoli pojmenuju a nějak ohraničím, s koncem období se většinou dokážu zbavit i toho, co mě zrovna ubíjí.
Jinak jsme na tom zas tak strašně podobně... Plácám se od ničeho k ničemu, přežívám...
Hele a to, že přeci nemůžu mít žádné problémy, protože jsem mladá, jsem doma slýchala tak často... Až jsem se naučila před matkou ty problémy fakt nemít. A ona se pak cítila dotčeně a uraženě, když jsem se s důležitými věcmi (první menstruace, ztráta panenství například) svěřila kamarádce a jí jsem to neřekla.
orchidejka: Jarní únava to nebude. Psycholožka si myslí, že uvolňuju ty svoje léta potlačované emoce. Tohle období ohraničit nejde. Nevím, kdy to skončí a jestli to vůbec někdy skončí. Jasně, že skončí, ale mě momentálně přijde, že to snad nikdy neskončí a je mi od pondělí hůř než kdy jindy. Zase výkyv dolů.
Já už před mámou taky radši skoro žádné problémy nemám. Ani neví, že jsem byla v pondělí a včera doma. Akorát bych si vyslechla, že jsem chcípák a brzo mě kvůli tomu vyhodí z práce. Chce se mi z toho brečet.
editt: Jo taky mám ten pocit - od ničeho k ničemu. Taky nesnáším jak se musím přetvařovat, protože podle ostatních mám bejt přece v pohodě. Ale dusit to v sobě nevydržím, jednou za čas vybouchnu, prostě to musí ven.
orchidejka: To je dobře, že bouchneš, aspoň to pustíš ven. Já nebouchnu, ale onemocním. Dost blbej způsob, jak to dostat ven.
ck: Přesně jako Ty jsem se cítila nějaký ten pátek zpátky. Plácání se od ničeho k ničemu, naprostá nedůvěra v to, že někdy bude líp. Vztek na sebe, že se stále nedokážu otevřít světu nebo opravdu prožívat negativní a pozitivní emoce, i když na tom pracuju už dlouho (táhne se to roky, nějak přesně to ale nedatuju). Naštěstí ta nejhorší část – bezmoc – zase přešla a je to trochu lepší, věřím, že Ti bude taky brzo lépe .
S charakteristikou dnešní doby souhlasím, když se ale rozhlédnu kolem sebe, rozhodně si nemyslím, že by to lidem vyhovovalo. Osobně vidím problém v komunikaci. Vyžaduje se od nás přecházet a nedávat najevo své problémy, tak to budeme dělat = ostatní vidí, že neprožíváme emoce a už to je jak lavina. Dělají to všichni, tak já budu taky, ale kdybychom se opravdu podívali, jak to lidé cítí, většina bude nešťastná. Smutné.
Přála bych si, abych Ti mohla dát nějakou radu a pomoct, aby Ti bylo líp, bohužel odstranit problémy z minulosti je běh na dlouhou trať a rady jsou sice pěkné ale jejich plnění velmi obtížné. Navíc bych Ti asi stejně nemohla říct nic jiného než Tvoje psycholožka. Mě pomáhá vědět, že i ostatní lidé se cítí jako já, že v tom nejsem sama. Vlastně z tohohle důvodu píšu komentář, abys také věděla, že nejsi sama .
Teda doufám, že příspěvek dává smysl 
. V hlavě mi víří spousta myšlenek a nevím, jestli je smysluplně šířím i pro ostatní …
Měj se pěkně
orchidejka: To je krásný komentář, děkuju. 
Mě už bezmoc taky trochu přešla a začíná to být trochu lepší.
Taky si nemyslím, že lidem takový způsob života vyhovuje, ale buď neví, jak to změnit nebo se jim nechce. Asi máš pravdu v tom, že většina lidí je opravdu nešťastná. Ale proč s tím něco nedělají? Nebo proč si to aspoň nepřiznají?
Já jsem si to aspoň přiznala... teď už snad bude zase na nějakou dobu líp.