Začala jsem být nějaká paranoidní a rozhodla jsem se, že se nechám přejmenovat. Už jsem psala adminovi. Je teda možné, že se Vám brzo přihlásím pod jinou přezdívkou.
Už je to týden, co bydlím sama. Ze začátku týdne na mě padaly kromě těch pozitivních pocitů i takové zvláštní a úzkostné. Z toho, že jsem tady sama a že je to nezvyk a celkově je to divný. Ale mám pocit, že mě to docela rychle přešlo a chytil mě uklízecí a vyhazovací amok, který mě stále nepřechází. Dneska večer jsem uklidila kuchyň a vyleštěný je i vnitřek trouby a mikrovlnky, u plno věcí jsem zhodnotila, že jsou zbytečné a vyhodila je. Částečně jsem uklidila i koupelnu. Tu dodělám zítra a vrhnu se na svůj pokoj. Pak naštěstí odjíždím k tátovi, jinak bych tady zřejmě vyhodila, co mi přijde pod ruku a uklidila celý byt včetně bytu sousedů.
Po úklidu jsem se navečeřela a udělala si koupel. V koupelně jsem si hezky zapálila svíčky a užívala si pohodičky. Začíná to tady vypadat jako pravé dívčí hnízdo a z toho jsem fakt nadšená. Vlastně jsem to tady ani moc neměnila, jenom jsem to tady pořádně uklidila. Když jsem tady bydlela s bráchou, tak jsem neměla chuť nějak moc uklízet, protože jsem věděla, že přijde a stejně tady udělá bordel. A teď právě nepřijde, takže to uklízení má nějaký smysl, konečně!
Příští víkend jedeme s klukama do Ikei. Napsala jsem jim, že potřebuju někoho s funkčním autem, kdo by mi pomohl nakoupit a odvést ty věci. Chvilku to vypadalo, že pojedu s Objevem sama, ale kamarád pak zjistil, že má vlastně čas, takže pojede taky. Tak nic, no. Ale už se na tu sobotu těším, koupím si stojací lampu ke gauči (ta, co tady je teď, je hrozná), pak potřebuju nový koště a mop, abych tady měla čím uklízet, musím dokoupit nějaký svíčky a taky si chci koupit ručníky, aby to ladilo v koupelně... to už jsem asi psala. A vlastně pořád přicházím na nové a nové věci. Jej, mě to tak baví!!! Nechápu, jak si někdo může myslet, že je mi smutno a stýská se mi po bráchovi???? Možná to na mě časem padne, ale zatím si to fakt užívám. V sobotu mi nejspíš kluci pomůžou vynést nákup z Ikei do bytu, takže bych tady měla mít hezky uklizeno. :-) A hned na neděli jsem si pozvala moje holky. A už se na ně strašně těšim. Zase je to asi 2 měsíce, co jsem je neviděla...
Jinak už jsem docela ráda, že je víkend. Fakt jsem se na něj těšila. Tenhle týden byl totiž docela náročný. Včera a dneska jsme měli meeting s projektovým týmem z Evropy a USA a s doktorama z celé Evropy, kteří budou zkoušet ten určitý lék na svých pacientech. Ve středu večer přiletěli lidi jenom z naší firmy a od klienta a šli jsme na večeři k Pohlreichovi. Byla jsem na to fakt zvědavá a musím teda říct, že on si opravdu může dovolit ty ostatní restaurace v tom svym pořadu tak buzerovat. To jídlo totiž bylo výýýýýbornýýýý!!!! Bože, ještě teď se mi sbíhají sliny. Včera jsme pak seděli celý den v zasedačče a poslouchali jednu přednášku za druhou. Všechno v angličtině. Já jsem tam zapisovala dotazy a odpovědi. Co mě překvapilo bylo to, že v hotelu, kde jsme to měli, nemluvil česky ani personál. Co to jako znamená? Vždyť jsme v Praze! Po včerejším meetingu jsme šli s kolegyní do hotelového bazénu. Vzhledem k tomu, že hotel byl pěti hvězdičkový, tak to tam bylo faaaakt luxusní! Měla jsem tam rezervovaný pokoj, i když jsem tam nespala, jinak bych se do toho bazénu nedostala. S kolegyní jsme si daly pár bazénů, pak jsme se naložily do vířivky a završily jsme to saunou. Já jsem si pak dala sprchu na pokoji a jela jsem domů. Moje postel je prostě moje postel... Na těchle hotelích mě baví to, že jsou tam v koupelně malé sprcháče, šampony a tělový mlíka. Když už to člověk jednou načne, tak oni to pak vyhodí a dají tam nové. Tak jsem si to vzala s sebou domů. Nádherně to voní a hodí se to, když někam jedu.
Ostatní v hotelu zůstávali, protože byla další večeře. Včera večer totiž dorazili doktoři. Já jsem tam být mohla, ale nemusela. Byla jsem po tom celém dni unavená, tak jsem se jela vyspat domů. A dneska to bylo na novo. Ráno brzo vstávat a zase celý den sedět v zasedačce. Ani jsem pořádně neviděla sluníčko. Zasedačka totiž byla v podzemí a bylo tam umělé světlo. A ještě ke všemu tam bylo ráno jak v mrazáku. A já zrovna dneska měla sukýnku... Na zimu si tam stěžovali všichni, tak potom naštěstí tu pitomou klimatizaci dali míň. No, bylo to fakt náročný a jsem ráda, že to mám za sebou. Domů jsem přijela úplně vyšťavená, přečetla jsem si maily a šla jsem si na chvilku lehnout.
Takže teď jsem fakt ráda, že je víkend a jedu k tátovi. Tam půjdu na procházku s pejskem, omrknu příbuzné našeho nového rodinného přírůstka a nafotím ho. A hlavně si odpočinu. Od práce, angličtiny, podpadků... No jo, 3 dny jsem teď běhala v podpadcích. Kupodivu to nebylo ani tak hrozný, protože se mi podařilo sehnat pohodlný kozačky. Ale dalo to dost práce. Chtěla jsem normální jednoduché černé kozačky na podpadku. Obešla jsem celý Chodov i Anděl a až v posledním obchodě, jsem našla poslední pár kozaček, který byl v mé velikosti a perfektně mi padnul. Vlastně jsem si kvůli těmhle 2 dnům nekoupila jenom boty, ale i kalhoty, sukni a košile. A ještě bych potřebovala jednu sukni a sako a .... No, tak až někdy příště, zase to nemusím přehánět, že jo. Ale mám vyhlídnuté ještě jedny černé boty na podpadku v Humanicu, stojí jenom 600,- a fakt nevím, jestli si je mám koupit. To mám zase dilema.
Radši už půjdu spát, abych zítra mohla pokračovat ve své uklízecí mánii.....