Koukám, že už jsou to zase 2 měsíce, co jsem nepsala. Takže jste připraveni na další várku novinek? Asi se raději pohodlně posaďte, bude to zase pecka!

Pandemii jsem naštěství ve zdraví zvládla a už jsem se strašně těšila na návrat do práce. Tam jsem byla jenom párkrát, protože po necelém týdnu, kdy jsme se vrátili do kanceláře, jsem dostala výpověď. 

Hezké Velikonoce všem! Jak si je užíváte?

Já bezvadně, jsem sama doma. Loňské Velikonoce jsem trávila ještě s DJem ve Švýcarsku u kamarádky. Chtěla jsem k ní letět i letos, ale mám smůlu, no. Asi na dlouhou dobu. Už tenkrát mi lezl DJ na nervy. Musím říct, že jsem každý den ráda, že jsme se rozešli a když

Když jsem psala článek naposled, tak jsem byla sama doma teprve dva dny a už mi bylo smutno. Teď jsou to 3 týdny a vypadá to, že nás jich ještě celkem dost čeká.

První dva týdny byly asi nejhorší. Měla jsem neustále strach, sledovala jsem zprávy o tom, jak přibývají nemocní, začala jsem mít šílený bolesti zad a úzkosti. Pak jsem si to ale nějak srovnala v hlavě a začalo se mi dělat líp.

Tak jak zvládáte ten blázinec?

Já teda jak kdy. Chvíli jsem celkem v klidu a užívám si, že je všude klid a že vlastně vůbec nic nemusím. Pracuju z domova, pak můžu vyrazit na procházku. Venku svítí sluníčko, zpívají ptáci, příroda se probouzí. Mám čas, abych si probrala doma hromady věcí a protřídila to, vyházela

Potřebuju se strašně moc vyfňukat. Je toho na mě moc a přestala jsem to zvládat.

Já jsem se pořád držela a držela a držela, až to v úterý bouchlo. Brečela jsem několik hodin v kuse a nešlo to zastavit. Na doporučení kamarádky jsem jela do krizového centra RIAPS, kde jsem se vypovídala psychologovi a zcela vážně jsem přemýšlela, že se tam nechám na pár dní hospitalizovat. Nakonec jsme se

Tak to vypadá, že já asi nemůžu být úplně v klidu a jednou taky nic neřešit. Pořád se něco děje. POŘÁD!

Jsem teda ráda, že už jsou za mnou aspoň Vánoce a Silvestr. Bylo to pro mě neskutečně těžký. Byly to první Vánoce bez tátový manželky a chyběla nám strašně. Byly to také první Vánoce bez DJe. A bylo to strašný. Jako na jednu stranu byly celkem hezký. Na Štědrý den jsem byla u bráchy,

Tak přicházím po měsíci s dalšíma novinkama.

Ve čtvrtek jsem byla v RS centru. Doktorka mi ukázala nález z magnetické rezonance ze září a poslala mě na kontrolní magnetickou rezonanci, aby se zjistilo, jak to vypadá teď po kortikoidech a jestli nemá tendenci se to šířit někde dál. Jdu tam v lednu a až budou výsledky, tak mi nejspíš nasadí biologickou léčbu. Do

Měsíc se s měsícem sešel a já mám život vzhůru nohama.

Lumbálka potvrdila roztroušenou sklerózu. Respektive mi doktorka řekla, že se to našlo tak brzo, že je to skleróza tak na 85% a že je možné, že to léčba kortikoidama zastaví. Ale sama si tím nebyla moc jistá. Je to v tom všem vlastně celkem dobrá zpráva. Ale pro mě to byl stejně dost šok. Hned další týden jsem nastoupila na léčbu kortikoidama.

Tak se zase po delší době hlásím a nemám úplně dobré zprávy.

Děje se mi až moc špatných věcí, takže už jsem to nějak přestala zvládat. Začaly mě bolet průdušky, sekla se mi záda a od středy jsem doma na neschopence a konečně odpočívám. A taky přemýšlím. To nikdy nebývá úplně dobře.

Asi jsem tady o tom nepsala, ale začátkem června, když jsme měli s přítelem poměrně velkou krizi a

Poslední článek jsem psala celá nešťastná z dovolené, kterou jsem moc nebyla schopná si užívat, protože rakovina tátovy manželky. Ona byla v podstatě moje druhá máma a bylo naprosto příšerný koukat na to, jak trpí. Myslela jsem si, že se s ní stihnu vidět ještě po návratu z dovolené, plánovala jsem tam jet s bráchou hned v pondělí nebo v úterý. Už jsem to ale nestihla. Vzalo to rychlý konec a ona