zlomenymec: Jaj, tak doufám, že je ti aspoň stále relativně dobře. Když člověk uváží, čím vším sis prošla, tak to zvládáš moc dobře, řekl bych *palec* :)
Je to pech, že zrovna teď ještě nějakou dobu nebudeš moct ven (resp. mezi větší počet lidí), ale jak říkáš, máš aspoň čas na jiné věci :)
zlomenymec: EDIT: Tak jsem si říkal, jaktože jsem minul tenhle tvůj článek (i ten z února - ten jsem si přečetl teď *mala*). A ono je to tím, že se prostě nezobrazuješ na hlavní stránce. Já tu hlavní stránku projíždím denně, takže mám víceméně přehled, kdo co píše, ale ty tam vždycky utečeš. Takže k tobě se dostanu jen jednou za čas, když projíždím svoje Píše přátele a říkám si, od koho jsem dlouho neslyšel.
Článek se na hlavní stránce nezobrazí tehdy, když si ho v průběhu psaní uložíš.
Jednoduchý recept jak tomu zabránit je článek publikovat, pak si ho hned zkopírovat, napsat druhý a vložit do něj ten text a publikovat.
Předchozí, duplicitní článek, pak stačí smazat :)
orchidejka: Aha, vidíš, to jsem nevěděla! A já už si myslela, že mě nikdo nečte a nikdo mě nemá rád. :-D
iva: Hledám tě už dlouho, protože jsem se bála, jak jsi na tom a nebýt Mečouna, jsem přesvědčená, že jsi na blog zanevřela *nevi*
Jsem ráda, že nezanevřela a že bojuješ! *pivo*
Se strachem bojuju taky, hrozně a snažím se to nepřenášet, ale jde to blbě. Ve chvíli, kdy neznám horizont...
Rozchod s DJ je to nejlepší, cos pro sebe mohla udělat, páč DJ by byl jen koule na noze, která tě vědomě stahuje pod hladinu. Jsi statečná holka, fakt tě obdivuju *palec*
orchidejka: Nezanevřela, já bych teď klidně psala i častěji, ale měla jsem pocit, že to stejně nikdo nečte. :)
Včera jsem mluvila s psycholožkou, tak je mi dneska o dost líp. Naštěstí můžeme mít terapii po telefonu, takže spolu budeme mluvit každý týden a to mi asi hodně pomůže to všechno přežít.
Děkuju, prostě se jenom snažím nějak žít dál. Rozchodu s DJem rozhodně nelituju, byl to dobrý krok. Ale je mi teď dost smutno. To je ale po rozchodu normální.
iva: On by to i četl, ale neobjevuješ se na stránce, takže pokud tě člověk nenaklikne přesně adresně, ani neví, že ses objevila *nevi*
lentilka-sdeluje: Já se hned 2. 3., když u nás byli potvrzeni první tři nakažení, uklidila na neschopenku. Mezi lidma jsem byla naposled 6.3. A dokud se to nepřežene, nemám v plánu vylejzat. ;) I když - kdo ví, na jak dlouho to ještě bude, Čína už jede druhý kolo... *nevi*
Od tý doby, co nám nechali doma děti a my je máme sami vzdělávat, trochu koktám a cuká mi voko. :D Dvakrát do týdne dvě až tři stránky úkolů, s tím mým ADHádětem je to boj - jsme asi pět papírů pozadu. Jako přimět ji něco dělat je fakt boj. Ona když se dostane do afektu, je to síla. Tuhle letěla vzduchem židle, o rozbitých skleničkách ani nemluvím... A já na to fakt nemám nervy. Navíc nejsem učitel, nikdy jsem učitel být nechtěla a jak postupují týdny, získávám k tomu učení stejný odpor, jako Mrňa. ;) Představa, že půjdou do školy až v září... Mám nakročeno k těžkému alkoholismu. A rozhlížím se po nejbližším babyboxu a je mi jedno, že už je Tornádo větší, než já, já ji tam prostě našlapu! Jediný problém by mohl být v tom, že už ví, kde bydlí. *smich*
Tak se drž a kdykoli napiš. Mejla na mě máš. :)
orchidejka: To jsi udělala jedině dobře! Já pracuju z domova a jsem za tu možnost fakt ráda. Nedokážu si představit, že bych měla jezdit do kanceláře.
Obdivuju, že to doma s dětma zvládáš, musí to být fakt mazec. Když to tak čtu, tak jsem asi ráda, že jsem doma sama. :-D
Děkuju moc! Kdyby něco, tak se ozvu. :)
lentilka-sdeluje: Já už mám doma jen Lou, Slečna se zavčas přestěhovala k tomu svýmu a teď je zákaz vycházení... ;)
Tornádo stačí. Kdyby tu byly obě, už asi někde visím, protože ty jejich věčný hádky už bych neuchlastala. *smich*
Ale zase to má něco do sebe - člověk nemá čas na deprese, když je permanentně nas*anej. *smich*
myfantasyworld: Co jsem četla posledních pár článků, tak teda to zvládáš dost dobře na to, kolika problémy sis za poslední dobu prošla. Přeju, aby ty injekce pomohly všechno zmírnit a zpomalit.
Přeju hodně síly k přečkání tohoto období. :)
lvice: Není života bez bouře. Ráda to používám. Říkávala to moje babička.
Projela jsem pár tvých posledních článků a musím uznat, že jsi maximální bojovnice. Úplná Xena.
Na chlapy se vykašli. Jeden lepší než druhej. Takovýhle toxický vztahy nevztahy nepotřebuješ.
orchidejka: Jo, tak tohle byl pořádnej hurikán a já fakt doufám, že jsem si to na nějakou dobu vybrala a bude teď aspoň chvíli dobře. :)
Xena, tu mám ráda! Díky, že jsi mi jí připomněla! :D
Na chlapy teď kašlu, to je to poslední, na co bych měla náladu. I když s kolegou v kontaktu jsem. On mi píše z léčebny dopisy a já mu občas zavolám.
chaoska: neni to jednoduchy, hlavne pro lidi, kteri prochazi necim podobnym. je mi jasne, ze spouste lidem toto vyhovuje a proste ostatnim reknou "bud doma, vzdyt o nic nejde". mno, jde. spousta lidi ma psychicke potize a tohle vsechno to zhorsuje. ja hodne dlouhou dobu kazdy den chodila z prace rovnou ven, na dlouhe prochazky, chodila jsem domu treba v 10-11 vecer, proste abych netravila doma cas sama, protoze jsem to proste nedavala. a ted toto... mno, porad muze byt mnohem hur, tak se snazim aspon trochu uzivat to, co je ted.
orchidejka: No, je to mazec. Musím se přiznat, že mě na celé té situaci nejvíc děsilo právě to, že budu zavřená sama doma. Ale kupodivu to nakonec docela dávám. Ale jak jsem psala - pomáhá mi hodně kontakt s psycholožkou a snažím se chodit na procházky, třeba i s kamarádkou. Jinak už by mi tady jeblo. :-D