Sobota 11-04-2020

Hezké Velikonoce všem! Jak si je užíváte?

Já bezvadně, jsem sama doma. Loňské Velikonoce jsem trávila ještě s DJem ve Švýcarsku u kamarádky. Chtěla jsem k ní letět i letos, ale mám smůlu, no. Asi na dlouhou dobu. Už tenkrát mi lezl DJ na nervy. Musím říct, že jsem každý den ráda, že jsme se rozešli a když tak nad tím přemýšlím, tak naopak nechápu, proč jsem s ním byla tak dlouho? Tak snad jsem se aspoň poučila do budoucna.

V posledním měsíci jsem ještě přišla o kamarádku. Brala jsem jí jako jednu ze svých nejlepších kamarádek, ale strašně moc mě zklamala. Beru to teď jako takové očistné období, kdy z mého života odchází lidi, kteří tam být nemají. Je teda možný, že se to s ní ještě spraví, ale už tam vždycky budu mít vykřičník a budu vědět, že už jí nemůžu věřit na 100%. To se tak holt v životě stává.

Jinak se mám vlastně docela dobře. Přes týden pracuju a odpoledne chodím na procházky. V úterý jsem se viděla s bráchou a švagrovou. Brácha šel běhat a já se se švagrovou a jejich hafanem prošla a bylo to hrozně fajn. Ve čtvrtek jsem byla na procházce po Novém Světě. Je to pro mě jedno z nejkrásnějších pražských zákoutí. Nepotkala jsem tam nikoho! Bylo tam naprosté ticho, jenom ptáci zpívaly. Fakt nádhera. Pak jsem to prošla ještě na Hradčanské náměstí. Tam jsem potkala asi 5 lidí. To byla taková nádhera! Když začal bít zvon, tak jsem měla husí kůži. Jinak tam bylo fakt ticho. Tohle jsou věci, které si na té karanténě opravdu užívám. Takovou Prahu už asi nikdy nezažiju. Chystám se ještě na Staromák a Karlův most a vůbec si chci projít celé centrum, než se tam zase nahrnou hromady turistů. Tohle je ta světlá stránka celé té situace. Včera jsem byla zase ve Stromovce a to bylo taky super. Vlastně mi vůbec nic nechybí. S pár lidma v kontaktu jsem a to mi docela stačí. Jediné, co mě mrzí je to, že nemůžu jet za tátou a mámou. S těma bych se viděla ráda. Jenže cestu vlakem nebo autobusem se mi nechce riskovat.

Taky hodně koukám na Netflix. Včera jsem dokoukala první sérii seriálu 13 reasons why. To není zrovna moc optimistický seriál. Je tam sebevražda, šikana, znásilnění... Připomnělo mi to mých 16 let a období, kdy jsem chodila na střední. Cítila jsem se stejně sama jako hlavní hrdinka a přemýšlela jsem o sebevraždě. Jenže jsem to narozdíl od ní nikdy neudělala. Doma jsem měla peklo. Říkala jsem to tátovi, ale ten to vždycky obrátil v žert. Nikdy se za mě nepostavil. Máma byla na straně otčíma. Nebylo to jednoduché období, ale zvádla jsem ho a jsem za to na sebe pyšná. No, nemám moc jednoduchý život. Teď ale zrovna přišlo období, kdy mám klid a nic moc se neděje. Asi bych to měla někde zaklepat. Dokonce i zdraví je teď dobré. Problémy, které jsem měla s roztroušenou sklerózou, úplně vymizely. Jediný problém, který mám, jsou bolesti zad. Jak sedím přes týden u počítače nebo jak se válím na gauči. Začala jsem ale trochu cvičit jógu a budu doufat, že se to zlepší. Taky se snažím každý den relaxovat. Krom toho se snažím chodit delší a delší vzdálenosti. A ještě jsem dost změnila stravovací návyky. Jím každý týden rybu, omezila jsem lepek (jím pouze žitný chleba) a mléčné výrobky. Jogurty jsem začala jíst ovčí. A cukr jsem vynechala úplně. I když jednou týdně jsem si došla na zmrzku nebo teď na tvarohové buchty vedle do obchodu. Jak jsem teď doma, tak mě honí docela mlsná, takže jsem to nevydržela a včera jsem si koupila kelímek se zmrzlinou. No, a taky přemýšlím, že si koupím beránka a toho asi budu muset sníst, že jo.... Ale tak když jsou ty svátky... 

Tak se držte a mějte se hezky.