Sobota 01-02-2020

Potřebuju se strašně moc vyfňukat. Je toho na mě moc a přestala jsem to zvládat.

Já jsem se pořád držela a držela a držela, až to v úterý bouchlo. Brečela jsem několik hodin v kuse a nešlo to zastavit. Na doporučení kamarádky jsem jela do krizového centra RIAPS, kde jsem se vypovídala psychologovi a zcela vážně jsem přemýšlela, že se tam nechám na pár dní hospitalizovat. Nakonec jsme se s psychologem domluvili, že si vezmu od středy neschopenku a kdybych to doma nezvládala, tak tam přijedu a oni si mě tam na pár dní nechají. Zatím to doma zvládám, i když dneska mám od rána šílené úzkosti. Asi je na čase zvýšit antidepresiva.

Od středy jsem doma a snažím se odpočívat a chodit na procházky a věnovat se sobě. Byla jsem na fyzioterapii, byla jsem u psycholožky. Ale že by se mi dělalo líp, to zrovna moc ne. Nějak se to všechno zlomilo potom, co jsem přešla na biologickou léčbu. Od minulého úterý si musím píchat injekce a nějak nejsem schopná se s tím psychicky srovnat. Přitom ten lék prý lidi snáší naprosto perfektně a je k tělu ze všech léků na roztroušenou sklerózu nejšetrnější. Jeden z nežádoucích účinků jsou ale i úzkosti a deprese. Nicméně nechci svůj psychický stav svádět jenom na ten lék. Bylo toho na mě poslední dobou tolik, že by to porazilo i vola. Jak jsem teď doma, tak mi to všechno postupně dochází.

V srpnu mi umřela macecha, se kterou jsem měla fakt hodně blízký vztah. Než jsem se s tím stačila alespoň trochu smířit, tak mi diagnostikovali roztroušenou sklerózu a nasadili kortikoidy, což bylo dost náročný. Když jsem chodila na infúze a dostávala koňské dávky kortikoidů, tak se mi celou dobu neozýval DJ a na konci týdne mi napsal, že si ke mě přijede pro věci. Kombinace kortikoidů a tohohle mě dostala na totální dno. Takhle zle jsem se opravdu cítila naposledy, když jsem řešila otčíma. Myslím si, že normálnímu člověku by stačila jenom smrt blízkého. Nebo jenom oznámení takové diagnózy. Nebo jenom rozchod. Ale mně se to sešlo všechno dohromady v pár měsících. 

Poslední kapka byl kolega, který mě strašně dlouho uháněl a se kterým jsem si začala po rozchodu. Nejdřív to bylo fakt hezký, ale pak se začal chovat divně a pak se z něj vyklubal gambler. Byl odejit z práce, takže už se nepotkáváme. Ukázalo se, že tam zpronevěřil hromadu peněz. Taky jsem zjistila, že je od roku 2018 v insolvenci, popůjčoval si všude možně přes 2 miliony. Příští pondělí nastupuje na 4 měsíce do léčebny a taky ho bude vyšetřovat kriminálka. A on je celkem v klidu. Když se ho člověk zeptá, jak se má, tak prý dobře. Absolutně tomuhle nerozumím. Holt prostě gambler, no.

Obávám se, že tohle všechno jsem opravdu ustát nemohla. Hlavně díky tomu všemu, co jsem doteď řešila, jsem nějak neměla čas si uvědomit, že mám roztroušenou sklerozu. To jsem si uvědomila až teď a jsem z toho naprosto vyděšená. Všichni mi říkají, že mám přemýšlet pozitivně. Jasně. A jak to mám teď asi udělat? Možná to půjde časem, ale teď fakt ne. Teď se prostě jenom snažím nějak přežít a doufat, že bude časem líp.