Tento týden mám zase nějaký posunutý a dneska mám středu. Když si uvědomím, že je teprve úterý, tak na mě jdou mdloby. Nedokážu si představit, jak to do konce týdne zvládnu. Mám pocit, že jsem spadla zase o několik schodů dolů a stále ještě padám. Všechna práce jde vniveč. Možná je to ale další schod nahorů... nějaký vysoký a těžký. Anebo fakt padám.

Co tím chci říct - je mi blbě a bojím

Tak začal týden, kterého se docela děsím. Jenom pracovně teda. Bude se dokončovat projekt, který "mám řídit". A taky je konec měsíce, takže budu připravovat finanční reporting za uplynulý měsíc. Prostě super. Může mě uklidňovat jenom to, že když jsem se po víc jak půl roce ten finanční reporting konečně naučila, tak že se třeba i naučím řídit projekty.  Akorát

Tééééda, jsem fakt ráda, že je dneska už čtvrtek! A zítra pátek a pak konečně víkend.

Včera jsem zřejmě docela nastydla. Byla jsem s kolegama u klienta na projektové schůzce a v té zasedačce bylo jak v lednici. A já mám astma, takže jsem dneska přišla do práce a nemohla jsem dýchat. Teď už je to trochu lepší, ale pořád se mi nedýchá nejlíp a jsem jak přejetá traktorem. Prostě bych šla nejradši

Udělalo se mi nějak divně. Sedím v práci, čumim do monitoru a nechce se mi nic dělat. Nechce se mi ani pracovat, ale ani jít domu. Asi se mi chce jenom tak koukat do blba. To je teda docela blbý v pracovní době, ne? Tak to aspoň zkouším rozdýchat.

V práci toho mám teď zase docela dost. Šéf na mě hodil, abych dělala projektovou manažerku na jednom našem projektu, kde sice pracuje jenom jeden

Tak jsem se vrátila z víkendu ve Špindlu až dneska odpoledne. Bylo to tam fajn. Ale návrat zpátky do reality se mi moc nelíbí, i když už mi není tak hrozně jako ve čtvrtek a v pátek. V pátek jsem měla fakt krizi. I večer na chalupě. Hrálo tam rádio Blaník, kde hrajou docela pomalý a smutný písničky a mě se chtělo brečet. Dokonce jsem napsala kolegovi smsku, jaká byla cesta, ale neodpověděl. Asi

Tak se stalo přesně to, co jsem nechtěla. Jsem v prdeli a srdce mám rozbité asi tak na milion kousků.  Vím, že si za to můžu sama, takže mi to tady ani nemusíte psát.

Včera jsem to s kolegou skončila. Doufám, že navždy. Dnes ráno odjel s rodinou na dovolenou, takže se neuvidíme téměř

Tak je za námi další víkend. Zrovna na tenhle víkend jsem se ani moc netěšila, ale nakonec to nebylo tak hrozný. Máma totiž slavila narozeniny, takže jsem tam musela jet na víkend.

Víkend jsem si ale udělala prodloužený - vzala jsem si v pátek dovolenou. Hlásili až 35 stupňů, tak jsem se domuvila s kamarádkou a jely jsme se koupat a pak k ní na terasu na kafíčko. Byl to super den. Pátku

Dneska je mi blbě. Mám pocit, že jsem se vrátila o několik kroků zpět. Motá se mi dneska hlava a jsem strašně unavená, i když spím v noci dobře. Nejdřív jsem si ráno říkala, že za to může tlak. Možná je to částečně i tlakem, ale spíš to bude zase psychika. Je mi celý týden blbě od žaludku a mám průjem. A to psychické je. Čímpak to asi tak bude?

Odpověď je jednoduchá. Částečně za to můžou

Dneska je hezky uplakaný den. Plno lidí kolem mě na to počasí nadává a mě to štve. Pořád všichni akorát nadávají. Když prší, když sněží, když je zataženo, když je horko, tak zase všichni nadávají, že je sucho a mohlo by zapršet.... Co je tak ošklivého na tom, že prší? Člověk holt trochu zmokne.... a co? Kdyby nikdy nezapršelo, nezatáhla se obloha, nikdo by si ani nevážil toho, že je někdy naopak

Dneska jsem měla těžký den.... Ale jenom co se emocí týče. Přijela sem máma (sem znamená do Prahy, do bytu, který je její a kde bydlíme s bráchou). Byli jsme domluvení, že půjdeme já, brácha a máma společně volit. Než přijela, chtěla jsem doma vyluxovat a utřít prach, abych nedostala opět vynadáno, že tady máme bordel a že jí ničíme byt. Bohužel jsem to nestihla, protože přijeli o půl hodiny