Neděle 20-06-2010

Tak jsem se vrátila z víkendu ve Špindlu až dneska odpoledne. Bylo to tam fajn. Ale návrat zpátky do reality se mi moc nelíbí, i když už mi není tak hrozně jako ve čtvrtek a v pátek. V pátek jsem měla fakt krizi. I večer na chalupě. Hrálo tam rádio Blaník, kde hrajou docela pomalý a smutný písničky a mě se chtělo brečet. Dokonce jsem napsala kolegovi smsku, jaká byla cesta, ale neodpověděl. Asi dodržuje to, o co jsem ho poprosila - nepíše. To je jedině dobře. Sobota už byla o moc lepší. Vyrazili jsme na výlet k Bílému Labi a byla jsem ráda, že nám vyšlo počasí. Je tam nádherně. Nikdy jsem vlastně na horách v létě nebyla a měla bych to teda změnit.  

Nevím proč, ale víc obrázků se mi nepodařilo nahrát. Tak aspoň malá ukázka. Je to tam prostě nádherný. Ušli jsme asi 15 km, hlavně z kopce, takže mě dneska docela bolí lýtka.  Po příchodu na chatu jsme si dali šampáňo s jahodama. Já teda normálně nepiju, ale tentokrát jsem si dala. Večer se pak grilovalo. Toho alkoholu, co se vypilo... radši ani nevědět. Byla tam super parta lidí, cítila jsem se tam dobře. A včera večer to bylo fakt super, rádio Blaník jsem jim zakázala, tak tam pustili CD z filmu Mamma Mia, takže to bylo hned veselejší. Taky jsem se povinně musela zúčastnit pití panáku z lyže - na běžce jsou připevněné 3 velké panáky, takže jsme to museli zkoordinovat tak, aby se ani jeden z nás nepolil a všichni to vypili. Byla to fakt sranda, hodně jsem se nasmála. Jsem hóóóódně ráda, že jsem tam jela. Užila jsem si víkend, netrápila jsem se a seznámila jsem se s fajn lidma. Domů jsme jely dneska ráno ještě s jednou holkou, která tam přijela až včera večer. Ta si pěkně zapařila a opila se, takže jsem řídila já. 

Jak jsem se blížila k Praze, tak mi začalo být zase divně. Smutno. Doufám, že to na mě zítra zase nepadne, až budu v práci a všude ho tam uvidím. Naštěstí je teď na 14 dní pryč. Ale co pak? Všichni mi říkají, ať neřeším to, co bude za 14 dní, ale ať řeším to, co je teď. Jo, to se lehce řekne, ale hůř dělá. I když je to pravdivý. Co já vím, co budu cítit a 14 dní? Třeba mě to do tý doby fakt přejde a budu ho brát zase jako kolegu... No, nevím, co si to tady namlouvám. Navíc mám tendence představovat si, co asi tak zrovna dělá. Přes den se koupe a blbne s dětma v moři, teď si s nima užívá večer. Ale snažím se na to nemyslet, akorát si tím ubližuju. Asi to ještě chvilku bolet bude. Není to příjemný pocit, ale konečně si ho dovoluju prožít. To je hodně velká změna v mém životě. A pozitivní. 

Tak hezký večer.