Tééééda, jsem fakt ráda, že je dneska už čtvrtek! A zítra pátek a pak konečně víkend.
Včera jsem zřejmě docela nastydla. Byla jsem s kolegama u klienta na projektové schůzce a v té zasedačce bylo jak v lednici. A já mám astma, takže jsem dneska přišla do práce a nemohla jsem dýchat. Teď už je to trochu lepší, ale pořád se mi nedýchá nejlíp a jsem jak přejetá traktorem. Prostě bych šla nejradši domu a zalezla do pelechu. Místo toho aspoň piju čaj na nachlazení, mam šálu kolem krku (kolegové už jsou zvyklí) a prohrabávam se smlouvama a číslama, abych si udělala jasno, co se vlastně na tom projektu jako děje. Včera jsem si tam trochu připadala jako kretén, protože na nás nastoupil obchodní ředitel, IT ředitel atd... S takovýma lidma nejsem zrovna zvyklá jednat. I kolega řikal, že jsem vypadala, jako kdybych se chtěla zatlačit do židle a tim se zneviditelnit, což se mi samozřejmě nepodařilo. Pak se začalo jednat, tak jsem si dělala poznámky a tim se trochu uvolnila. Po schůzce jsem se ještě tak hodinu klepala zimou, než jsem se konečně zahřála. Takže asi ani není divu, že je mi dneska blbě.
Stejně si tam připadám blbě... Jako nastrčená figurka, která tam jenom poslouchá a vůbec nerozumí tomu, o čem se jedná. Teda porozumět se snažim, ale ty technický věci stejně asi nepochopim nikdy. Taky na lidi neumím být tvrdá, takže jim klidně všechno odkývu. To bych tomu musela fakt rozumět a být si jistá, že nemají pravdu. Ale i tak... obchodnímu řediteli bych asi nezvládla odporovat. Mám trochu problém s autoritama, že se jich bojim, no.
No, timhle všim na mě ale nabalili další práci a já teď opět nestíhám. Takže jsem šla večer spát a myslela jsem na práci.
No, asi vůbec nemá smysl psát článek v práci, protože se na to stejně nesoustředím, nemám na to klid a teď mě ještě i přešla chuť něco psát.... A ještě to píšu na etapy. Takže raději končím. Půjdu domů, vyvalim se na gauč, budu koukat na televizi a nebudu přemýšlet.
