Víte, že se už se začíná rozdednívat po čtvrté hodině?  Když jsem dneska přitáhla z pařby, tak jsem byla docela překvapená, že už venku zpívají ptáci jak o závod a že začíná pomalu blednout nebe. No, asi je to logický, když bude za chvíli letní slunovrat. Ale fakt mě to překvapilo.  Jo,

Mám se fajn, je mi skvěle, jsem zdravý duch ve zfetovaným těle... To si teď pořád zpívam. Tak zfetovaná nejsem, ale cítím se skvěle. No jo, docela změna oproti středě. Jo, to byl asi ten nejhorší den. Ale jen co jsem vypadla z práce, obula tenisky a vyběhla do lesoparku, tak mi bylo líp. Příroda a pohyb na mě mají prostě blahodárný vliv. Od té doby se cítím výborně. Včera mě kamarádka

Od včerejška jsem nějaká podrážděná a moc nevím z čeho. Ale mám chuť někoho zabít nebo minimálně seřvat. Možná za to může práce? Mám toho až nad hlavu a začala jsem pracovat s 2 holkama, které se neustále tváří, jak nestíhají a pořád za mnou s něčím lezou, i když na jejich studii mám malý úvazek. Obložily mě tady šanonama. Ta jedna na mě klidně mluví, i když mám teleconferenci. Naštěstí už mi nedělá

Tak ťutínek už u nás skončil. Fňuk. Včera mi ještě s něčím pomohl a zase jsme si trochu popovídali. Držela jsem se hodně na uzdě. Až tak, že jsem se s ním vlastně ani pořádně nerozloučila a moc mu nepoděkovala. No, nic. Když ráno přišel a šel si koupit něco k snídani, tak se mi zeptal, jestli nechci taky něco koupit. Kolegyně si ze mě okamžitě začaly dělat srandu, jestli mám jako i svého asistenta

Buď jsem se už definitivně pomátla nebo se ze mě stal pedofil. Což je vlastně to samé. Máme v práci brigádníka. Milého brigádníka. Krásného brigádníka. Hodně mladého brigádníka.  Hlavně oproti mě teda. Vzhledem k tomu, že je na VŠ (netuším, v kterém ročníku, ale určitě ještě nemá ani Bc.), tak mu tipuju

Uf, tak skončilo mistrovství světa v hokeji a my máme bronz. Škoda, protože naši hráli fakt parádně. Prohráli jenom jeden zápas. Kdyby prohráli nějaký jiný, tak jsme klidně mohli být první. Ale to je jedno, stejně máme medaily. Jsem ráda, že už to skončilo, jinak bych asi přišla o nervy.  Tak zase za rok.

V

Sice mám práce jak na kostele, ale prostě musím napsat! A tentokrát se to bude týkat práce. Už jsem si tady celkem zvykla a uvědomuju si, jakou tady mám pohodičku. I když poslední dobou se to na mě začíná valit, všude samé audity, všechny ty hromady papírů musí být v pořádku... Z velké části pracuju pro projektové manažery. A to mě baví, protože v tom případě mám na starosti ty studie po celé Evropě

Včera večer jsem byla na rodinných konstelacích. Celý den mi nebylo dobře a říkala jsem si, že se na to vyprdnu. Nakonec jsem se ale překonala s tím, že to snad těch pár hodin přežiju a třeba mi to i pomůže. Doporučovala mi to psycholožka a za těch pár let jsem se přesvědčila, že se opravdu vyplatí jí věřit.

Tak jsem se teda vykopala z bytu a jela tam. Když jsem tam přišla, tak jsem zjistila,

Když se to sere, tak se to sere. Nikam jsem nejela. Je mi dneska už sice líp, ale tak strašně mě bolí oči, že vůbec nemůžu koukat. Teda jako můžu, ale nesmím se snažit koukat nahoru, dolů nebo do stran. A co bych v Krnově asi tak dělala, když nemůžu koukat. K focení je asi docela dobré vidět, že... Naštěstí mi aspoň vrátí část peněz. V noci se mi zdálo, že nevidím. Že jsem byla s očima na nějaké

Houston hlásí problém. Mě je tak blbě.  Skoro celou noc jsem nespala. Vzbudila jsem se někdy ve dvě a bolely mě bedra (asi ledviny) a břicho, oči a průdušky. A taky jsem cítila ten zub. Čuměla jsem tady do šesti, bylo mi tak blbě, že jsem nemohla spát, každou chvíli se do mě dala zimnice, pořád jsem měla žízeň

Včera jsem udělala obrovský krok v obraně svých hranic. Měla bych z toho mít radost. 

Jela jsem ráno normálně do práce tramvají. Nade mě si stoupla paní, která si četla časopis. Ale takovým způsobem, že když otáčela stránky, tak se jima málem dotýkala mého obličeje. Nemám to ráda. Nesnáším to. Copak ty lidi nenapadne, že jsou docela DOST blízko a že by mi to mohlo vadit? Asi nenapadne,