Středa 11-05-2011

Sice mám práce jak na kostele, ale prostě musím napsat! A tentokrát se to bude týkat práce. Už jsem si tady celkem zvykla a uvědomuju si, jakou tady mám pohodičku. I když poslední dobou se to na mě začíná valit, všude samé audity, všechny ty hromady papírů musí být v pořádku... Z velké části pracuju pro projektové manažery. A to mě baví, protože v tom případě mám na starosti ty studie po celé Evropě a všechny buzeruju, aby mi poslali to a pak to a to a to... A hlavně komunikuju jenom v angličtině, což je super. Jenže! Mezi mým šéfem a kolegyní asistentkou (pracujeme obě na jedné studii) jsou občas docela spory. Kvůli blbostem. Je fakt, že ona není úplně spolehlivá a nemá ve věcech úplně pořádek a on potřebuje někoho, na koho se může spolehnout (což jsem údajně já). Vyvrcholilo to včera, kdy se přes maily dost pohádali. Zítra se mají sejít a promluvit si o svojí další spolupráci. Ona s ním chce spolupráci ukončit a on s ní taky. Z toho vyplývá, že já budu u něj pracovat na plný úvazek a ona převezme zbytek studií, na kterých pracuju. Až sem by to bylo v pohodě. Mě se s ním pracuje dobře a dává mi super práci, docela i zodpovědnou a hodně buzerující.  ALE! On chce odejít a chodí po pohovorech.  A pokud mu to někde vyjde a on opravdu odejde, tak tu studii dají nějakému jinému projekťákovi v jiné zemi, tím pádem jí seberou i mě a co já si tady pak počnu? Já chci pracovat pro projekťáky, ne pro obyčejný monitory. To mě nebavíííí!!! Už mě teda párkrát napadlo, že bych se mohla začít rozhlížet jinde, ale zatím se mi nějak nechce... Prostě je tady pohoda a dobrý peníze. Jenom tohle mi teda tu pohodu docela narušuje.

A co se mého pracovního prostředí týče, tak speciálně pro Avu bysom vypichol, že v přízemí je firma plná Francouzů, kteří neustále stojí venku před barákem a kouří. A jsou hrozně roztomilí.  Vůbec je to tady takový svět sám pro sebe. O Čecha tady člověk moc nezavadí.

Včera jsme byli s našima a se švagrovou na večeři. Restaurace byla super - Mlejnice, kousek od Staromáku. Jídlo bylo výborný a ten zákusek! Dala jsem si tvarohovou zmrzlinu s medem a mandlema a olizovala jsem se až za ušima. Prostě mňamka! Dlouho jsem se tak dobře nenajedla. Byl to docela fajn večer, i když se mi tam vůbec nechtělo. No, a dneska ráno mi přišel mail od švagrový.  Že vypadam děsně v pohodě a i v sobotu jsem tak prej vypadala a ať jí neříkam, že je to těma konstelacema.... Jo, je. ALE!  Já tak asi jenom působim, jenže se děsně v pohodě necítim.

Ještě pořád to všechno vstřebávám a je mi divně, ale cítím, že se mé přístupy k těm nejzákladnějším věcem mění.

Dřív mi přišlo, že mě švagrová v rodině hrozně ohrožuje tím, jak se tam nakýblovala a že jí budou mít máma s otčímem určitě radši. Teď tak nějak cítím, že tam mám svoje místo a ona se může postavit na hlavu, ale to moje místo mi nesebere. Ne, že by se o to snažila... to byly prostě jenom moje pocity.

Co se táty týče. Psala jsem tady, co mi řekla jeho manželka v pátek. Rozhodla jsem se, že to nemám zapotřebí a nejela jsem tam. Ale řekla jsem jim, že mi je špatně, proto nepřijedu. Jenže z ní o víkendu vypadlo, co mi v pátek řekla a táta jí vynadal a v neděli mi volal, jak mi je. Čekal, že mu teda řeknu pravý důvod toho, proč jsem nepřijela, ale já jsem mu to neřekla. Pak se mi to ale nějak rozleželo v hlavě a já mu v pondělí zavolala a řekla mu to. A zároveň jsem ho připravila na to, že už s ní možná tak pohodový vztah jako dosud mít nebudu, protože už nebudu mlčet a nebudu si to všechno nechávat líbit. A jsem ráda, že mám tátovu oporu.

Na těch konstelacích jsem si uvědomila hlavně věci, které se týkají mého táty. Jo, vypadá to, že máme super vztah. Takyže máme. Teď. Dřív to bylo trochu jinak. A mě to ovlivnilo natolik, že jsem jako on. Mám kolem sebe hradbu a nikoho k sobě nepustím. Ani tu mámu ne. Všechny kolem sebe odstrkuju. A to je teď dost blbý, co se vztahů týče. Chlapi to ze mě vycítí a raději se ke mě ani nepřiblíží. Jediní, kteří se mě nebojí oslovit, jsou ti ženatí, kterým v podstatě o nic nejde.

Je fajn, že jsem si tohle všechno uvědomila a i vím, proč to tak všechno je. Ale jak to změnit? Bude se to tak nějak měnit díky těm konstelacím samo? Jsem na to sama zvědavá.

Ještě mě tak napadá, že jsem tady asi dostatečně nevyjádřila to, že miluju hokej a mistrovství světa FAKT PROŽÍVÁM! Teď je určitě čas to napsat, protože ti naši kluci ušatý pořád vyhrávaj a právě porazili USA a já jsem šťastná jak blecha a taky jsem úplně zježená. I když jsem neviděla vlastně ani minutu, ale sledovala jsem to na netu v práci a pak na netu cestou domů a doma jsem slyšela aspoň hymnu. No... tak předpokládám, že budeme hrát v pátek? Nebo ne? Asi jo. Tak přemýšlím, co podniknu. Takový zápas už se nedá sledovat doma u televize. Brácha pracuje u Staromáku, takže mě o všem informuje, jsme oba takoví nadšenci. Možná se nějak domluvím s ním. Hehe.... To je PARÁDAAAAAA!!!!!

A co by se k tomu tak hodilo za písničku? Už vím! David Guetta a Svět je můj!!!! Takže co? LET´S DANCE... (sakra, kde jsem to četla? )