Čtvrtek 05-05-2011

Když se to sere, tak se to sere. Nikam jsem nejela. Je mi dneska už sice líp, ale tak strašně mě bolí oči, že vůbec nemůžu koukat. Teda jako můžu, ale nesmím se snažit koukat nahoru, dolů nebo do stran. A co bych v Krnově asi tak dělala, když nemůžu koukat. K focení je asi docela dobré vidět, že... Naštěstí mi aspoň vrátí část peněz. V noci se mi zdálo, že nevidím. Že jsem byla s očima na nějaké operaci, ale ještě se to neusadilo a prostě nevidím. A nenosila jsem v tom snu brýle. Tak se asi jednalo o operaci lazerem.  No, takže jsem se zase vzbudila celá rozhozená, z očí mi teklo... Prostě paráda.

Když jsem konečně vylezla z postele a rozhodla se provést ranní hygienu, tak jsem zjistila, že mi upadl kus zubu, se kterým teď pořád běhám k zubařce.  Jo, musím se tomu už smát. Trochu hystericky teda. Naštěstí to nebyl přímo zub, ale kus plomby. Zubařce jsem hned volala a ona mi řekla, že mám přijít ještě dneska. Takže jsem byla zase u zubařky. Poslední dobou jí vídám častěji než svoje rodiče.  Dneska už mi teda ten zub dodělala a mám to hotový. Nechala jsem tam další 2 tisíce. Když jsem to tak sečetla, tak mě ten zoubek vyšel dohromady na necelých 7 tisíc.  To už jsem pomalu mohla mít nový objektiv. Nebo aspoň jeho část. A takhle to je vždycky, když se rozhodnu začít šetřit. Jo, život je krásný.  Zánět v zubu se sice podařilo odstranit, ale může se vrátit, protože ten jeden kanálek, který za to všechno mohl, se nepodařilo vyčistit úplně celý. Takže teď záleží na mé obranyschopnosti. Vzhledem k tomu, že už mě ten zub nebolí, tak to vypadá dobře. Pokud by se to vrátilo, tak by se ten kanálek musel prorazit silou. Paráda, asi se začnu modlit. 

Zubařka mi řekla, že můžu jíst hned, tak jsem si udělala radost a koupila jsem si zmrzlinu. Vždycky, když jsem tam teď šla k a od zubařky, tak jsem tam slintala. A dneska jsem si jí dala. Je pravá italská! A nedávají tam normální malý kopečky, ale pořádný hromady. Kdyby někdo měl chuť, tak je to v Melantrichový ulici.  A cestou k zubařce jsem potkala Řezníčka. Myslím, že hrál v Rodinných poutech. To je samec! 

Tu chvilku, co jsem byla venku, jsem měla v očích čočky a nic moc teda.

Já totiž nevylezu ven bez čoček. Brýle nosím jenom doma. Nevím, proč, ale prostě nosím brýle venku nerada. Tak nevím. Možná mám zánět spojivek? Tak budu asi doma i zítra. V práci koukám hlavně do počítače a to mi vůbec nedělá dobře. A stejně mám schválenou dovolenou, protože jsem měla být pryč. Sice mi všichni (tím všichni myslím mámu, bráchu i tátu) říkají, ať jdu do práce, že si takhle zbytečně plýtvam dovolenou, ale je to moje dovolená, ne? Sice mám představu o dovolené jinou, ale kdybych šla k doktorce, tak mě nechá doma týden a neměla bych žádný peníze. Takhle sice přijdu o pár dní dovolený, ale peníze mi zůstanou. A vůbec, před kým já si to tady obhajuju? Před sebou? Nebo před mámou a bráchou? Před těma se snad obhajovat nemusím. Jsem dospělá a je to moje rozhodnutí. Měla bych si to pořád opakovat. Vlastně mám asi pocit, že jsem měla jet pryč nebo jít do práce a prostě to přechodit. Táta má totiž angínu, bere antibiotika a chodí do práce, táty manželka taky všechno přechází... a já jsem si dovolila být doma. To si dovoluju hodně, co? Kdybych šla do práce, tak bych zase všem musela vysvětlovat, proč jsem nejela do Krnova a proč jsem teda nezůstala doma, když mi není dobře a stejně mám schválenou dovolenou. Možná by bylo lepší se přestat obhajovat sama před sebou a přestat se zabývat tím, co by mi řekli v práci a rozhodnout se podle sebe...

Jo, a zítra večer jdu na rodinné konstelace. Jsem překvapená, že je to až od pěti a bude to teda asi jenom tak 2 hodiny. Kdyby to bylo na celý den, tak bych nešla, to bych asi nezvládla. Předpokládám, že oči mě zítra budou bolet míň a přes den nebudu koukat do počítače... už zase se obhajuju.... No, jsem na to zvědavá. Dost.

Symbolická písnička na závěr... Čo ti jebe, čo ti jebe.... ano, ano, už mi jebe.  Je sice strašná, ale zároveň mi přijde i vtipná. 

Jdu zavřít oči. Ale ne navždy...