ava*: Hmm, ty rodinný konstelace můžou být zajímavý, i když si to pořád nějak nedokážu představit. A evidentně to pro tebe bylo dost zásadní, skoro z toho až mrazí...
---
ava.pise.cz
orchidejka: Jo, bylo to pro mě hodně zásadní. Mám chvílema pocit, že jsem konečně našla svoje místo v tomhle světě.
Pokud si to chceš zkusit nějak představit, tak si to najdi na netu, je tam toho o tom napsáno hodně. Tenhle člověk je takový "guru" v ČR: www.konstelace.info
imperatrice: Máš odvahu, fakt. Já bych na ty konstelace jít nechtěla, protože bych si právě asi uvědomila spoustu věcí. A bojim se, jaký věci by to byly. A řekni mi, jak ti to vlastně pomohlo? Vyplynulo ti z toho nějaký řešení situace nebo ti to pomohlo spíš "jen" vnitřně?
orchidejka: Taky jsem se bála. Strašně. A fakt mi z toho není dobře, ale až se to usadí, tak bude.
Zatím to nemůžu úplně posoudit, jak mi to pomohlo, protože utekla moc krátká doba. Ono se to v člověku usazuje 2-6 měsíců a mění se právě ty stereotypy v mém chování. Ale cítím, že jsem najednou našla své místo v životě a pochopila, co bylo a je špatně mezi mnou a mámou a mnou a tátou a a proč jsme se k sobě chovali tak, jak jsme se chovali. Třeba včera byla moje návštěva mámy úplně jiná než jindy... skvělá.
Takže ano, pomohlo mi to vnitřně, ale tím se bude měnit i to vnější. Uvidíme, jak to bude pokračovat dál. Vy budete moct mojí změnu sledovat online.
marinka: Ty jo, to muselo bejt asi hodně náročný? Ale věřim, že to pomohlo, nebo spíš pomůže, ono všechno nejde hned, však víme. kAŽDOPÁDNĚ JSEM ZVĚDAVÁ JAK TO BUDE POKRAČOVAT A DRŽÍM PĚSTI ABY DOBŘE.
orchidejka: Jo, bylo to dost náročný, ale věřím, že prospěšný. Od té doby se cítím tak nějak "jinak". Jsem jiná, až mě to děsí...
marinka: No jo, probíhá kompletní "rekonstrukce" osobnosti. Je to náročný a může Ti to chvílema připadat i beznadějný, ale když vydržíš měla bys na tom za čas být líp. A Ty vydržíš, myslim....
orchidejka: "Kompletní rekontrukce osobnosti" - to se mi líbí. A je to fakt výstižný. A není to úplně příjemný. Zatím držím...
ginna: Milá orchidejko, tak jsem si přečetla tvůj naprosto první článek a až mi leze mráz po zádech, jak moc jsme si podobné!
Akorát já mámina partnera můžu, dokonce ho mám moc ráda, je můj otčím už 24 let a nemůžu si stěžovat. Jinak je to skoro jak přes kopírák..
orchidejka: Taky jsem si všimla jistých podobností.
Můj vztah s máminým partnerem začíná být trochu lepší, protože jsem se ho naučila brát s nadhledem. Ale rádi se asi nikdy moc mít nebudeme...