Sobota 21-05-2011

Tak ťutínek už u nás skončil. Fňuk. Včera mi ještě s něčím pomohl a zase jsme si trochu popovídali. Držela jsem se hodně na uzdě. Až tak, že jsem se s ním vlastně ani pořádně nerozloučila a moc mu nepoděkovala. No, nic. Když ráno přišel a šel si koupit něco k snídani, tak se mi zeptal, jestli nechci taky něco koupit. Kolegyně si ze mě okamžitě začaly dělat srandu, jestli mám jako i svého asistenta na snídaně. Tak jako líbilo by se mi to. Obzvlášť takového krásného a roztomilého.  Pak mi psala kolegyně přes chat, že se mi ťutínek dvoří a že je to úplně jasně vidět. Já teda povídání neberu jako dvoření, ale prý jsem do toho zainteresovaná, tak to nemůžu vidět. Každopádně byl moc milej a je škoda, že už nám nebude pomáhat. Ale možná nám někoho doporučí, tak jsem říkala kamarádce, že to musí být taky takový milý, krásný ťutínek. Šla moje požadavky vyřídit kolegyni na personální, tak doufám, že je budou brát při výběru brigádníka v potaz. 

Hlavně jsem ráda, že mě včera přes den ťutínek rozptýlil a nemyslela jsem tolik na to, co bude večer. Šla jsem totiž zase na konstelace a byla jsem z toho nervózní celý týden. Když jsem potom byla přímo tam, tak mi bylo líp a cítila jsem úlevu, jakože jsem se překonala, přišla tam a že opravdu řeším svoje problémy. Pak se mi ale dělalo hůř a hůř.  Dokud jsem si nepostavila taky svojí konstelaci. Řešila jsem tam vztah s tátou a mojí uzavřenost vůči všem lidem v okolí. A bylo to hustý. Moje prvotní pocity potom byly úleva a pocit, že jsem taková nějaká svobodná a necítím mezi sebou a tátou žádnou bariéru. Měla jsem chuť obejmout celý svět. Ale především tátu, protože jsem ho našla. Minule jsem našla mámu, teď jsem našla tátu. To je krásný pocit, fakt. Pak na mě ale padla šílená únava a takové divné pocity. A ty se mě drží dodnes. Blbě jsem spala, protože pořád myslím na to, co se tam dělo a blbě se cítím pořád. Nebo ne blbě ale divně. Mám strach, skoro až úzkost a jsem taková nějaká přecitlivělá. Ale tak to jsem minule byla taky. Musím být trpělivá a počkat, až si to všechno zase sedne. A strach mám vždycky, když je nějaká změna. A já se opravdu měním.... 

Překvapuje mě, jak často se na těch konstelacích projevuje to, že ty lidi vychovával jiný člověk než jejich biologický otec. Až mě to zaráží. A obávám se, že se to týká i naší rodiny, protože máma má podezření, že jí babička měla s někým jiným a řekla to dědovi těsně předtím než umřela. To prý totiž řekla dědovi věc, kterou jí nikdy nedokázal odpustit a neřekl to ani mámě. Ale ona má podezření a dokonce asi i tuší, kdo by její biologický otec mohl být. Jestli ještě někdy na ty konstelace půjdu, tak to tam možná pokusím vyzjistit. Ale teď si od toho dám na chvilku oddych, je to fakt nepříjemný a já se teď chci soustředit na příjemnější věci.

Třeba na výlet do Drážďan, kam pojedeme s kamarádkou za 14 dní nebo na výlet do Švýcarska, kam pojedeme v červenci za kamarádkou a snad už to konečně vyjde. Taky se chystám s kolegyní-kamarádkou do Bratislavy nebo do Tater. Když jsem jí totiž řekla, že jsem nikdy nebyla na Slovensku, tak se zhrozila. Ona je Slovenka a jezdí tam skoro každý týden, takže si vzala za úkol mi to tam ukázat. A taky mě chce seznámit se svým bráchou nebo jeho kamarádem.   No, a hlavně bych taky docela ráda jela v létě nebo na podzim k moři. Příští víkend se uvidím s kamarádkou, tak se snad nějak domluvíme.

Hezký víkend všem. 

Vlastně ještě na jednu věc jsem zapomněla. Ve středu jsem byla na večeři s bývalým kolegou. Oddělení toho kokota, u kterého jsem pracovala se pěkně rozpadá a generální ředitel to podporuje. Nemá projekty a lidi mu odchází. Už dala výpověď i ta holka, co tam nastoupila po mě. Že by přece jenom existovala nějaká spravedlnost? Ještěže už tam nejsem...