Dneska jsem se dozvěděla plno zajímavých informací. Volala mi kolegyně z bývalé práce. Je tam nešťastná a snaží se o přestup do jiného oddělení. Už nechce pracovat s tím  volem. Prý se k ní chová jak kdyby byla nějaký hadr. Jeden z nejdůležitějších kolegů přechází do dceřinné společnosti a další kolega dal výpověď. Prý dal výpověď ještě někdo, ale nechtějí mi říct kdo, že prý to není potvrzené

Než jsem došla do práce, tak mi opět přišel mail. Měla jsem chuť skočit pod auto. Ano, zase psala švagrová. Nepomáhá ani to, že téměř nereaguju. Mail se opět nesl v duchu toho, že teda neví, co budou dělat o víkendu, že nemůže pracovat na chalupě, protože má natržený ten sval a že je to teda pěkně naprd. Ale že si musí postěžovat (to s tím víkendem zřejmě stížnost nebyla). A začala se rozepisovat

Tak mám zubařku za sebou. A vůbec to nebylo tak strašný. Jenže ještě není všem dnům konec. Nebyla jsem tam naposled. Dneska mi jenom měřila hloubku kanálků a dávala mi tam kalcium. Řekla mi, že je zbytečné, aby mi dávala injekci, že je ten zub mrtvý, tak mě to bolet nebude. Byla jsem připravená na to, že dostanu injekci, tak jsem se trochu zpotila a bála jsem se, že to bude bolet, ale fakt to nebolelo.

Ach Bože! *mlati hlavou do zdi* *mlati hlavou do zdi* * mlati hlavou do zdi*

Nevím, co jsem komu udělala a nějak začínám mít problém rozdýchat svou švagrovou. Víkend jsem si naplánovala tak, že jsem s nima nebyla a bylo to moc fajn. Jela jsem tam nakonec až včera na oběd a bohatě to stačilo. Máma s otčímem se vrátili z Moravy, tak jsme se všichni společně naobědvali

Takže Objev zůstává Objevem. Žádný Kulturista. Proč asi...  V pátek jsem byla na oslavě jeho narozenin a bylo to fajn. Dobře jsem se bavila, ale pak to na mě nějak padlo. Ještě když nás tam bylo jenom pár, tak nám vyprávěl o tom, jak ho chtěla kolegyně seznámit se svojí kamarádkou.

Zajímala by mě jedna věc. Jak na Vás takhle přes blog působím?

Dneska jsem totiž byla s kolegyněma na obědě a nějak jsme se o tom bavily. A všichni mě vnímají hrozně pozitivně. A nejenom kolegyně, ale i kamarádi a kamarádky. Prostě prý působim jako člověk, který je hrozně milý a neustále usměvavý. Což mi přijde dost velký paradox, když se tak poslední dobou vůbec necítím (asi posledních

Nedávno jsem tady napsala pár ne úplně hezkých vět o skoro švagrové. Reakce podle toho samozřejmě vypadaly a já jsem se pak cítila provinile, že ona ale přece zase až tak hrozná, jak jsem jí popsala, není. Chtěla jsem pak napsat článek na vysvětlenou, že zase tak hrozná není a že když se vidíme osobně, tak si rozumíme a dobře si pokecáme a že máme i pár podobných problémů, které nás spojují - třeba

Dneska jsem si udělala opravdu krásný den. Šla jsem k zubařce. Původně jsem měla jít až zítra a jenom na preventivní prohlídku. Jenže.... Zub bolel a bolel a bolel a od pátku bolela celá levá strana. Tak jsem tam hned ráno zavolala a ona kvůli mě přeobjednala nějakou paní na zítřek místo mě a já mohla přijít už dneska.

A teď už celkem chápu, proč mají lidi strach ze zubařů. Nebyl to zrovna

Hurá, podařilo se mi najít obrázek s mým milovaným účesem, který jsem tady měla původně. Mám ho už dlouho vytištěný a už dlouho ten účes chci. Včera jsem si ho dokonce i vzala ke kadeřníkovi. Řekl mi, že na to sice ještě nemám tu správnou délku, ale už mi může udělat ten střih. Když jsem tam s tím přišla poprvé, tak jsem měla ty vlasy moc krátký. Takže, teď jsem ostříhaná, jako ta holka na mojí

Zítra jdu ke kadeřníkovi a mám jako vždy dilema. Byla jsem rozhodnutá, že si teď nechám narůst delší vlasy, ale jsem v takové blbé mezifázi a nevím, jestli to vydržím. Kdysi jsem tady měla takovou ikonku, o které jsem psala, že si takový účes nechám. On by tak už i šel, ale měla bych dlouhou patku a obávám se, že by mi to lezlo na nervy. Taky mě občas láká nechat si udělat něco extravagantního....

Dostala jsem pozvání na narozeninovou oslavu Objeva. Takovouhle:

Jééé, dneska je tááák krásně! Vůbec se mi nechce být v práci a už vůbec se mi nechce pracovat. Byla jsem na obědě venku, seděli jsme na sluníčku a vyhřívali se. Prostě pohoda. K obědu jsem si dala kachnu, po obědě nějakou tu čokoládu a tak si tak říkám, že to takhle dál nepůjde. Jednou za čas proč ne, ale já do sebe

Cestou do práce i v práci se mi honilo hlavou tolik věcí, co jsem chtěla hodit na papír... nebo spíš na monitor, že ani nevím, odkud začít. Vypadá to, že zase začínám mít nějaké psací období. Tak přece jenom už to začíná být všechno trochu optimističtější a o tom se líp píše.

Tak asi začnu nedělním obědem u mámy. Zajímavý to bylo. Nejdřív jsme se moc neměli o čem bavit, tak bylo chvílema

Při druhém aprílovém dni už napíšu trochu optimističtější článek než při tom prvním. Zdá se, že to všechno nepříjemné začíná odeznívat a já se začínám cítit dobře. Huráááááá, hurááááá, hurááááááááááááááááááááááááááááá.

Včera jsem šla na bosu jógu a to mi stráááášně pomohlo. Protažená jsem až do nebes a hlavně

Poslední dobou se mi dějou divné věci. Nevím, co si o tom myslet a není mi z toho nejlíp.

Nedávno jsem si nechala nafotit profesionální fotky. Fotky mám zatím jenom elektronické, ale mám nárok na 6 vytištěných fotek. Fotografovi ale teď umíral táta na rakovinu plic. Omlouval se mi, že to tak trvá, ale že je teď s ním. Ve středu v noci se mi zdálo, že fotil mojí kolegyni a já jsem tam byla