Článek Úterý 05-04-2011
Komentáře k článku: Úterý 05-04-2011
imperatrice: Jedna věc, kterou tu popisuješ, mi něco připomíná. U některých lidí jsem taky radši, když jsou oni spokojení a já přitom bejt spokojená nemusím. Jsou to rodiče. Když vidím, že jsou oba smutní, někdy si dokonce říkám, že bych snad část toho smutku vzala na sebe, ale jen ať oni jsou klidní a spokojení. Myslim, že někdy mě jejich problémy trápí víc než je. Ale mám to tak jen vzhledem k rodičům.
A už jsem to tu chtěla napsat víckrát - mám pocit, že máš fakt dobrou psycholožku, podle toho, jak popisuješ, co říká a tak. Já vystřídala tři psycholožky a žádná mi nepřišla vyloženě suprová. To už mě víc dokázala pozvednout žena, která mi prodala tzv. starostlivou panenku nebo jedna kartářka, ke které jsem šla původně na výklad.
orchidejka: Já si myslím, že je normální tohle cítit k rodičům. Podle toho, co píšeš, máš skvělý rodiče. Jenže moje máma toho zneužívá a vydírá mě, aby ve mě vyvolala pocity viny, cože se jí úspěšně daří. A proti tomu se musím bránit.
Jo, s psycholožkou jsem moc spokojená. Jsem hrozně ráda, že jsem narazila zrovna na takovou ženskou, protože mi opravdu pomáhá rovnat si to v hlavě. 
pianista*: Ahoj 
Tvojí mámu nechápu a nerozumím tomu. Ale ta práce... To křivda opravdu byla! Ale život jde dál. 
orchidejka: Mojí mámu nechápe nikdo. Možná jenom otčím, který je stejný jako ona. 
Jo, co se týče práce, tak to byla křivda jak prase. 
Už se z toho snad konečně začínám vzpamatovávat.