Čtvrtek 07-04-2011

Jééé, dneska je tááák krásně! Vůbec se mi nechce být v práci a už vůbec se mi nechce pracovat. Byla jsem na obědě venku, seděli jsme na sluníčku a vyhřívali se. Prostě pohoda. K obědu jsem si dala kachnu, po obědě nějakou tu čokoládu a tak si tak říkám, že to takhle dál nepůjde. Jednou za čas proč ne, ale já do sebe poslední dobou cpu pátý přes devátý a jak začalo být hezky, tak mám náladu zařadit do jídelníčku víc ovoce a zeleniny. Nehledě na to, že dřív jsem mívala 50 kg a teď.... se radši nevážím. Moje kolegyně říká, že je alergická na sladký a projevuje se to tím, že se jí zvětšuje zadek. Asi to taky začnu říkat a přestanu se cpát tou čokoládou.

Teď po obědě jsem se dočetla, že se na sobotní ráno chystá "Pyjamas metro ride".  Pár lidí vyrazí do metra v pyžamech. Chtějí tím upozornit na uspěchanost dnešní doby. Že člověk ráno vylítne a hned běží do práce, v práci pořád pospíchá, protože všechno by mělo být hotové "asap" a musí být dodržené "deadliny"... No, je to fakt jak u magorů. Docela mě to pobavilo. Já bohužel v sobotu metrem vůbec nepojedu, ale docela ráda bych někoho v pyžamu potkala.

Dneska se cítím fakt dobře. Mám jarní náladu a podle toho jsem se oblíkla. Vytáhla jsem jarně-letní botičky na klínku, bílé kalhoty, tričko a lososový kabátek.  A konečně má moje nálada opravdu vzestupnou tendenci a je mi čím dál líp. Bývalou práci pomalu nechávám za sebou a mám dobrý pocit z toho, že už se i tolik přestávám zabývat mámou. Snažím se zavést, že si prostě nebudeme volat každý den. A zrovna včera jsme si nevolaly a bylo mi fajn. Včera ráno u mě byli 2 technici z UPC. Konečně mám digitální vysílání a asi milion programů. Na 10 dní mám teď i všechny HBO a Cinemaxy... Tak jsem v práci oznámila, že sem nebudu chodit, protože budu koukat na TV. Hm... neprošlo mi to.  Normálně bych o tom okamžitě informovala mámu. Ale teď ne. Prostě to neví a ani nemám v plánu jí to říkat. Proč taky? Budu jí říkat jenom zásadní informace a tohle nic zásadního není. Mám radost z toho, že už mi to i celkem přijde normální, že se jí nesvěřuju s každým prdem. Kamarádky mi ale radí, že bych jí měla dát dopis, co jsem jí napsala. Že by to byl ode mě poslední krok k tomu sdělit jí, jak se cítím a v sobě bych si to tím vyřešila. Jenže já si nemyslím, že je to dobrý nápad. Prostě to tak necítím. Ona by si to přečetla a zase by byla akorát dotčená, že ona je ta nejhorší a nejšpatnější. A mě už se tohle nebaví.

Cítím, že tohle období, kdy mi bylo tak strašně špatně, mě hodně posunulo a posílilo a už se mi v tom nechce dál babrat. Jasně, nemůžu to všechno zase zazdít a hřešit na to, že je mi líp, ale už se mi nechce patlat se v tom tak do hloubky. I když psycholožka mě v klidu asi nenechá.

Ještě jednu věc jsem chtěla napsat, ale vím, že mě tady za to vynadáte. Stýská se mi po ženáčovi. Já už jsem tady o něm pak nic nepsala, ale ještě jsme se párkrát viděli a občas si napsali. A skončilo to mezi náma hnusně. Tak měsíc už nejsme v kontaktu vůbec a asi už ani nikdy nebudeme. A on mi FAKT CHYBÍ! Jasně, že mi nechybí ty pocity viny a černýho svědomí vůči jeho manželce, nervozita z toho, že dělám něco špatnýho ani jeho žárlivost. Ale chybí mi ty začátky. Když jsme spolu jeli z práce a bylo nám spolu fajn. Hodně jsme se nasmáli a mohla jsem si s ním povídat o čemkoli. Znal mě jako nikdo. A byl hrozný mazel a já jsem taky mazel a teď mi strašně chybí jeho objetí. No nic. Bylo to všechno špatně a už to skončilo. Pokračovat v tom stejně nechci, ozývat se mu nebudu, dokonce jsem mu záměrně ani nepopřála k narozeninám. Ono potom, co mi napsal, bych ze sebe už stejně dělala akorát tak blbce. Takže popojedem....

A to mě přivádí k tomu, že jsem se chtěla přiznat k jedné strašné věci. Dívám se na Šeherezádu.  Nestíhám jí v televizi, protože to teď dávají moc brzo, ale když přjedu domů, tak si to pustím na internetu a nepropásla jsem ještě ani jeden díl. Je to naprosto strašný, kamarádi si ze mě dělají srandu i já sama si z toho dělám srandu, ale jsem na tom seriálu asi závislá nebo co. Uvědomuju si, že je to blbost, že tam na sebe dlouhé minuty jenom koukají a do toho hraje unylá turecká hudba.... ale prostě si nemůžu pomoct. Včera řekla Šeherezáda Onurovi ANO! A koukají tam na sebe teď tak hezky zamilovaně....  Aaaaach, jak já bych se zamilovala!

Vlastně ještě jedna věc! Včera cestou do práce jsem potkala Saudka! Teda na to, kolik mu je, vypadá docela dobře. Přiběhnul tam k němu hned nějaký kluk, se kterým se znal, tak jsem je nenápadně poslouchala a mluvil docela rozumě. :-) Strašně mě pobavilo, když potom přilítla do tramvaje taková XXXL holka a on svoje nadšení z ní vůbec neskrýval.   Až v práci mi nějak došlo, že jsem ho možná měla pustit sednout, stál totiž celou dobu nade mnou. Jenže já jsem dělala, že tam nejsem a taky jsem si hrála na frajerku, že jsem si ho jako nevšimla a i kdyby, tak mě přece jen tak nějaký Saudek nerozhází, ne... Takový lidi potkávám každý den přece.