Než jsem došla do práce, tak mi opět přišel mail. Měla jsem chuť skočit pod auto. Ano, zase psala švagrová. Nepomáhá ani to, že téměř nereaguju. Mail se opět nesl v duchu toho, že teda neví, co budou dělat o víkendu, že nemůže pracovat na chalupě, protože má natržený ten sval a že je to teda pěkně naprd. Ale že si musí postěžovat (to s tím víkendem zřejmě stížnost nebyla). A začala se rozepisovat o práci, jak je to strašný a co jí zase šéf (bráchy kamarád) udělal, bla, bla, bla.... Bude ta holka vůbec někdy spokojená? Zřejmě ne. Ale proč si vybrala zrovna mě a proč to všechno pere zrovna do mě?
Asi po hodině jsem jí odepsala, že je mi blbě a nemám se chuť rozepisovat. Tentokrát jsem jí fakt docela drsně odpálkovala a vypadá to, že mám klid. Pokud mi teda nepřijde znovu mail nebo smska s dotazem, co se děje. A mě fakt blbě je. Zub už je v pořádku, ale máme tady jaro a alergii. A mě všechno svědí a nemůžu dýchat a to je fakt strašně nepříjemný. A chce se mi z toho brečet. Vzpomínám, jak jsem loni skončila na plicním na kapačkách. Takže fakt nemám náladu na nějakou blbku, která si věčně jenom stěžuje a skoro každý den mi píše nějaký píčoviny (pardon). Dneska jsem v takový náladě, že jestli mě fakt nenechá, tak jí už pošlu do prdele a budu zase za tu špatnou pro celou rodinu, ale budu mít konečně pokoj. Tohle je normálně psychický teror a já už ho dál nechci snášet.
A taky už si přeju, aby byl podzim, protože ta alergie je fakt nepříjemná. Myslela jsem si, že když budu řešit svojí minulost, kde to všechno vzniklo, takže se to třeba zlepší a že se třeba toho astmatu zbavim. Ale momentálně mám pocit, že je to spíš horší. Přesto jsem na tom našla něco pozitivního - nemám chuť na jídlo a hubnu.
Věřte nebo ne, ale tím, že jsem jí poslala do háje se mi najednou ulevilo a hned se mi líp dýchá,
