Koukám, že je čas na další článek. Jo, flákám to, není čas ani nálada.

Když jsem psala naposled, tak se mi začala rozjíždět pěkná chřipka. To jsem ještě netušila, jak strašně zle mi bude. Měla jsem 38,8! Takovou horečku jsem neměla ani nepamatuju. No, přežila jsem to, ale trvalo mi docela dlouho, než jsem se z toho vyhrabala. Stres v práci mi taky moc nepřidal. Na uzdravení jsem si vzala

Myslela jsem si, že letošní zimu přežiju bez nemocí, loni jsem přece jenom marodila docela dost. No, bohužel. Ode dneška ležím, všechno mě bolí, i vlasy na hlavě a mám pocit, že asi brzo umřu. K doktorce nejdu, zítra zůstanu doma a ve čtvrtek snad budu moct pracovat z domova a pak se uvidí. Snad neumřu a přežiju to, no. 

Bylo

Tak píšu první článek v letošním roce.  Poslední dobou to flákám, nechce se mi psát. 

Ono ani není moc co. Bydlí se mi dobře a mám pocit, že mi to stěhování hodně prospělo. Občas se teda ještě cítím v bytě jako v hotelu, ale to je asi jenom otázka zvyku. Přece jenom jsem tady teprve dva měsíce.

Tak jsou za námi Vánoce a já mám skoro kompletně vybavený byt.  A zítra je poslední den v roce. Kupodivu ani nemám chuť bilancovat. Bilancovala jsem už dřív. V tomhle roce se v mém životě a v životech lidí okolo mě stalo tolik změn, že by to vydalo na dlouhý článek. No, možná mě to chytne ještě zítra.

Letošní

Pořád se něco děje. Docela už bych byla ráda, kdybych měla aspoň chvilku pokoj, ale čím víc se blíží konec roku, tím častěji se dějí docela zásadní věci. Je to docela zvláštní rok. Nesleduju to jenom já, ale i plno ostatních lidí kolem mě. Skoro už se i bojím, co se ještě do konce roku stane. Vezmu to od začátku.

Na začátku roku jsem byla pořád nemocná. Nejenom fyzicky, nakonec i psychicky.

Dneska se mi zase zdál sen o bývalém. Ale tentokrát jiný!

Leželi jsme spolu v posteli u mě v dětském pokoji po určité činnosti, ehm.  Ale o té činnosti se mi nezdálo.  On řekl, že si jde zaplavat a

Mám zajímavý vztah s rodičema. Sotva se to s jedním urovná, tak se to zkazí s druhým. I když s tátou to bylo většinou v pohodě. To až poslední dobou, když mi začalo docházet plno věcí, které jsem dřív neviděla a nechtěla vidět. To už se ale zase uklidnilo. A dneska mě docela dost vyděsila zpráva, že je v nemocnici. Tátu jen tak někdo do nemocnice nedostane, takže to už mu muselo být fakt zle. Když

Včera jsem se snažila napsat článek, ale nějak se to nepovedlo, tak to zkusím dneska. 

Před chvíli jsem se vrátila od psycholožky a cítím se, jak kdybych tam nechala náklad kamení. Tak strašně moc se mi ulevilo! Poslední týden jsem byla hodně unavená, minulý týden jsem měla každé ráno co dělat, abych

Koukám, že už jsem dlouho nepsala. Nějak není čas ani nálada. A vlastně ani není, co psát. Postupně si zvykám v novém bytě. Docela to jde, protože je to tady fakt hezký. Už se těším, až si pořídím i gauč a stolek a pak už mi bude chybět jenom botník a skříňka do koupelny. Ale to už stačí až někdy. Doufám, že k Vánocům dostanu poukázku do Ikei, kterou použiju právě na ten gauč. 

Když

Dneska spím naposledy "doma". Je to divný pocit. Stěhování je docela náročný, ani jsem netušila, kolik mám krámů! Plno věcí jsem odstěhovala už minulý víkend a teď o víkendu už tam snad dostěhuju všechno. Minimálně polovinu věcí jsem vyházela a i tak toho mám strašně moc. Když jsem dneska viděla všechen ten bordel - ještě nevyhozené a neroztříděné věci, tak jsem měla sto chutí si do toho