Komentáře k článku: Pátek 07-12-2012
editt: Tak to mě moc mrzí - oboje (s tátou i s mámou).
Nechápu, že tě takhle terorizujou skrz ten byt :(
orchidejka: Hm, je. Ale chovají se tak celý život, tak už bych asi měla být zvyklá.
lentilka®sdeluje.cz: Taky nevím, jestli je to normální nebo ne, ale úplně stejný přístup měla moje matka ke mně. Když jsem čekala Batolečnu, týden jsme u ní byli, tenkrát měla ještě barák, ale už byla vdova (vlastně velmi čerstvá, asi měsíc) a byla z toho fakt špatná. Přišlo mi celkem normální u ní být, aby nebyla sama a s něčím jí na baráku pomoct. Pondělí, úterý - v pohodě, od středy už jí bylo líp a začlo to: "Já jsem moc ráda, že jste tady, ALE...", vždycky si něco našla. Vydržela jsem do soboty, pak jsme padali domů. A minimálně další dva týdny se pak její telefonáty nesly v duchu "zlomili jste mi topůrko u sekery, zkřivili dvířka u skříně, nedá se zavírat" a tisíc dalších šíleností. No. Takže moc dobře vím, o čem mluvíš. *mala*
orchidejka: To je mi líto, že jsi to zažila taky. Většinou mám kolem sebe lidi, kteří tohle nikdy nezažili a rodiče by pro ně fakt udělali cokoli, takže jim to přijde nepochopitelný. Ale co, teď už v jejich bytě nebydlím, tak mi můžou vlézt na záda. ;-) *placni*
lentilka®sdeluje.cz: Když to budu brát podle svojí rodičky: pořád měla potřebu mít mě pod dohledem, organizovat mi život. Dávala mi najevo, že nic nejsem a nic nemám (dokonce i když jsem před 10 lety čekala Slečnu, řekla mi, jestli nechci jít na potrat, protože co tomu dítěti můžu nabídnout, když nic nejsem a nic nemám). Prostě nejspíš chtěla, abych na ní do konce života byla závislá, abych poslouchala a šlapala podle ní. A když jsem se začala vymaňovat z jejího vlivu, začala zrovna stejným způsobem jako vaši střečkovat. Ale je to jen můj názor a můj pohled na věc. U vás to může být třeba úplně jinak... *nevi*
orchidejka: Tak máma by mě asi taky chtěla mít pod dohledem, byla zvyklá se každý den hlásit svým rodičům, tak to samé čeká i ode mě. Ale to, co ti řekla máma s tím potratem je trochu moc, to by mi máma určitě neřekla. Už chápu, že se s ní nestýkáš. Tohle opravdu nemáš zapotřebí poslouchat.
Naši to mají asi podobně, ale naštěstí asi ne až takhle moc.
Jo, jedna horká novinka na závěr, brácha si ke mě jede pro klíče od starého bytu a dávaj si pauzu se švagrovou. *sok* *sok* *sok*
imperatrice: A je to tady! Přece jsme si nemohli všichni myslet, že si to ten brácha fakt nikdy neuvědomí nebo se nezačne cítit svázanej. Třeba se k sobě zase vrátí, to je taky možný... Ale už mu ty růžový brejle asi trochu padaj.
márinka: JJ, někteří rodiče prostě těžce nesou, když se jim dítě osamostatní a už je nemůžou vychovávat.
Dej mámě trochu času, třeba se to ještě srovná.
Když jsem se s malym (né poprvý, ale prvně s prckem) odstěhovala, tak u místího drbplacu vykládala, že do tejdne jsme na 100% zpátky. A ze začátku to taky nesla všelijak, že už nemá ten dohled atd.
Teď už si celkem zvykla a je to tak lepší pro všechny.
Bráchy je mi líto, ale zas na druhou stranu, aspoň má do budoucna šanci najít si někoho lepšího, i když teď na to asi nemyslí.
orchidejka: Já ani nevím, jak to naši nesou, nebavíme se o tom.
Teď už se to začíná srovnávat díky bráchovýmu rozchodu, máme totiž co řešit. :-D
No, ale líto mi ho je taky. Nejhorší to asi bude, až mu dojde, že už se k sobě fakt nevrátěj. :-( Ale zvládne to.