Koukám, že už jsem dlouho nepsala. Nějak není čas ani nálada. A vlastně ani není, co psát. Postupně si zvykám v novém bytě. Docela to jde, protože je to tady fakt hezký. Už se těším, až si pořídím i gauč a stolek a pak už mi bude chybět jenom botník a skříňka do koupelny. Ale to už stačí až někdy. Doufám, že k Vánocům dostanu poukázku do Ikei, kterou použiju právě na ten gauč.
Když jsem se odstěhovala a všechno to ze mě spadlo a došlo mi to, tak jsem to pěkně obrečela, ale už je to mnohem lepší. Ještě jsem nepotkala skoro žádné sousedy. Ráno odcházím do práce a vracím se večer. Bohužel docela vím o sousedech nade mnou, kteří včera večer stěhovali nábytek nebo co a taky tam pořád něčím bouchají do podlahy. Nevím, jestli má někdo z nich hůlku, ale je to fakt blbej zvuk a třeba v sobotu v osm ráno mi docela vadí. Jinak je to tady ale super. Mám krásný výhled na osvětlený kostelík a když jedu domů, tak jedu kolem Hradu a toho pohledu se nemůžu nabažit.
V práci toho mám strašně moc, nevím, kde mi hlava stojí. Kolegyně mi řekla, že počítají s tím, že mě příští rok povýší, takže jsem začala dostávat zodpovědnější práci a zároveň dělám to, co jsem dělala doteď. Ale je to super, baví mě to. Jenom by toho nemuselo být tolik, protože potom nemůžu tu práci dělat pořádně. A hlavně jsem z toho v šílenym napětí, takže bych si asi zase měla pouštět relaxace. S relaxacema bych hlavně asi neměla nikdy přestávat, ale ...ehm... když je mi dobře....
Poslední rok se mi docela často zdá o bývalém. Vlastně od té doby, co jsem potkala pianistu. A vždycky se mi zdá, že jsme se k sobě vrátili. Třeba dneska v noci se mi zdálo, že jsme zase spolu a jeli jsme k jeho rodičům na chalupu. Nevím, co to znamená a nemůžu se toho zbavit. Ale už bych byla docela ráda, kdyby ty sny přestaly. Co to může znamenat?