Sobota 12-01-2013

Tak píšu první článek v letošním roce.  Poslední dobou to flákám, nechce se mi psát. 

Ono ani není moc co. Bydlí se mi dobře a mám pocit, že mi to stěhování hodně prospělo. Občas se teda ještě cítím v bytě jako v hotelu, ale to je asi jenom otázka zvyku. Přece jenom jsem tady teprve dva měsíce. Dneska přijeli na oběd táta s macechou a moc se jim tady líbilo a táta mi přitloukl obrázky na zdi a hned je to tady ještě hezčí. Pokud mě zrovna nechytá záchvat pocitu, že jsem tady jak v hotelu, tak to tady miluju. Fakt jsem si našla naprosto úžasný byt na úžasném místě. Po obědě jsme ještě vyrazili na procházku na Hrad. Mám ho tady kousek pěšky. Jak řikam, líp jsem si už vybrat nemohla. Ještě jsem i nadšená z těch obchůdků tady. V ulici mám několik řeznictví, galanterii, cukrárny, elektro, pekařství, lékárny, školu, polikliniku, praktického lékaře, veterináře (ne, že bych ho potřebovala ), železářství, uzenářství , opraváře bot a klíčníka... No, prostě všechno. Žádný pitomý supermarket. Dokonce je tu i opravář šicích strojů! 

V práci je toho hrozně moc. Od rána až do večera se nezastavím. A tenhle týden byl ještě náročnější než ostatní, takže jsem včera večer odpadla a jsem ráda, že mám klidný víkend. Kolegyně, se kterou jsem si ze začátku moc nesedla, mě navrhla na povýšení, tak uvidíme, jak se s tím popere šéfová. Udělalo mi to radost a hned se mi pracuje líp. 

Minulý týden jsem měla nějaké podivné pohnutky, které mě vedly k tomu, že jsem se rozhlídla na seznamce a rozhodla se napsat jednomu klukovi, který mě zaujal. Kolegyně v práci si taky založila profil a hned napoprvé poznala zajímavého anglického pána (oni už jsou oba trochu starší). Tak mě to inspirovalo. Abych mohla dotyčnému napsat, tak jsem si musela založit profil a do rána jsem tam měla asi 30 vzkazů. Profil mám asi týden a půl a vzkazů už asi 150. Odpověděla jsem na dva a s jedním z nich se sešla. Na fotce nevypadal špatně, ale když jsem ho včera z dálky viděla, tak jsem chtěla vzít nohy na ramena a utíkat hodně daleko. No, ale byla jsem statečná, šla jsem s ním na oběd, jak jsme byli domluvení a nebylo to tak strašný. Akorát u vedlejšího stolu seděl sám krásnej kluk a já jsem měla tendenci koukat pořád na něj a ne na toho, co seděl na proti mě.  Naštěstí jsem neměla moc času a musela jsem utíkat zpátky do práce. On se se mnou chtěl znovu vidět, já s ním ne, takže je to vyřešené. Prostě jsme si nesedli, no. Kdybych si na tý seznamce nepsala s tím, kvůli kterému jsem si tam původně založila profil, tak to tam okamžitě smažu. To je fakt neuvěřitelný, co tam člověk může dostat za dotazy a nabídky. 

Někdy v polovině prosince jsem měla taky nějaké podivné pohnutky a kontaktovala jsem Jirku. Svého bývalého, jak asi víte. No, a v úterý jdeme na kafe. V týdnu mi volal. Bylo zvláštní ho zase slyšet. Asi je to blbost, ale já se těším. Těším se, že se budeme bavit o tom, co všechno se stalo za tu dobu, co jsme se neviděli a jsem fakt zvědavá, jak se má a tak. Všichni na mě koukají jak na blázna, proč to pro Boha dělám. Ale já cítím, že to tak má být.

Teď v týdnu tady v Praze bude pianista. O tom, že přijede do Prahy mi psal někdy na podzim, ale od té doby jsme si psali už asi jenom jednou. On mi nenapsal, kdy přesně přijede, ani mi nenapsal, že tady v ČR bude mít koncert (to jsem zjistila sama na jeho stránkách) a já se ho ptát nebudu. Ať si to tady užije a táhne zpátky do Amsterdamu. Štve mě to, mrzí mě to, ale kdyby měl zájem se se mnou sejít, tak pro to něco udělá.

Toť asi vše, co se děje. Nic moc, ne? 

Změna: pianista mi dneska napsal, že ve středu přiletí do Prahy a rád by se sešel na kafe. Tenhle týden bude zajívamý.