Čtvrtek 13-12-2012

Pořád se něco děje. Docela už bych byla ráda, kdybych měla aspoň chvilku pokoj, ale čím víc se blíží konec roku, tím častěji se dějí docela zásadní věci. Je to docela zvláštní rok. Nesleduju to jenom já, ale i plno ostatních lidí kolem mě. Skoro už se i bojím, co se ještě do konce roku stane. Vezmu to od začátku.

Na začátku roku jsem byla pořád nemocná. Nejenom fyzicky, nakonec i psychicky. Snad na hodně dlouho naposled. Možná už opravdu naposled. Nějak jsem byla rozhozená z toho, že jsem potkala člověka, se kterým jsem si myslela, že budu. Nejsem. Prožili jsme spolu jednu noc a jeden úžasný víkend v Amsterdamu a tím to zhaslo. Momentálně spolu nejsme v kontaktu přes měsíc. Od té doby, co mě on kontaktoval naposledy, jsem se mu neozvala a ani to nemám v plánu. A on se mi taky neozval. V lednu teda asi přijede, ale nevím kdy a je mi to jedno, protože neplánuju se s ním sejít.

Začala jsem brát bachovky a nedám na ně dopustit. Mám pocit, že díky nim mám od všech problémů odstup. A díky nim se ve všem tak nehrabu a nepitvám. Prostě věci nechávám plynout a když se cítím blbě, tak se prostě cítím blbě a věřím, že to přejde. A ono to přejde a je zase líp. Jsou prostě úžasný. 

V létě jsem na dovolené jela poprvé někam sama. Byla jsem s kolegyní na dovolené a jelikož ona se chtěla celý týden válet u bazénu a já chtěla taky něco vidět, tak jsem jela dvakrát na výlet lodí sama. A cítila jsem se úžasně a poprvé v životě jsem to nepotřebovala s nikým sdílet. Je to úžasný být schopná být sama se sebou. 

To vlastně ani nic moc není, prostě život si tak plyne... A pak jsem se rozhodla přestěhovat, během týdne jsem si našla byt a během necelého měsíce jsem byla přestěhovaná. Obrovská změna. Pomalu si zvykám. Je to lepší a lepší, ale je mi jasný, že to bude ještě nějakou dobu trvat. Ale zvyknu si. Byt je krásnej, světlej a na všechny, kteří tady byli na návštěvě, působí pozitivně. A na mě taky působil pozitivně, asi proto jsem ho vzala.  Včera jsem si nechala opravit topení, protože mi teklo. Jinak všechno v pohodě.

Ale nemám moc klidu na to zabydlování. V práci je toho šíleně moc. Počítají s tím, že mě povýší, takže se na mě hrne práce, kterou se učím, abych to uměla, až mě povýší a k tomu samozřejmě dělám svojí práci. Je to mazec. Už asi ani nevím, jestli chci povýšená být. Je to hodně zodpovědnosti a hodně práce. No, spíš vím. Chci. 

Jak už jsem tu psala, v pátek mi odvezli tátu do nemocnice. Docela šok. Seděla jsem pak večer doma a brečela tady, protože mi ho bylo strašně líto. Musel trpět jak pes.

Do toho se totálně zkazil vztah s mámou a otčímem. Jo, rodina. Tátu pustili hned v sobotu domů a v pondělí šel do práce. Je nepoučitelnej. V pátek večer mi říkal, že už se bude šetřit, protože už nikdy nechce zažít to, co zažil v pátek. Myslel si, že umře. V pondělí už ale pracoval. Dostal zase lehčí křeče, tak jel za macechou do nemocnice, dostal injekci a od tý doby je mu dobře. Mám o něj ale strach.

Minulý týden se na jednom slevovém portálu objevila nabídka na noviny ze dne narození. Zdálo se mi to jako super nápad, tak jsem objednala hned dvoje, jedny pro tátu a jedny pro otčíma. Včera mi volala paní z Ústavu pro českou literaturu, že je to podvod a že moje objednávka nebude vyřízena. Další super událost. Snažila jsem se to hned řešit a ukázalo se, že vyhotovení jedněch novin stojí 199,-, zatímco na fajnslevy.cz to nabízeli za 399,-. Napsala jsem jim a obdržela jsem odpověď, že došlo k chybě a že mi rozdíl v ceně vrátí. Tak uvidíme. Snad mi peníze opravdu vrátí.

No, a další a nejaktuálnější bombu nakonec. Včera večer mi od bráchy přišla zpráva, že si ke mě přijede pro klíče od starého bytu a jede tam. Rozešli se se švagrovou. Teda spíš si asi řekli, že si dají pauzu, ale podle mě to znamená konec. On hodně pracoval. Aby měli peníze na velkou svatbu a na byt. Jí to nevyhovovalo. Což asi i docela chápu. A ona teď najednou neví, co chce. Podobný scénář byl před 2 rokama. Ona bydlela u bývalýho a dala se dohromady s mým bráchou. Poslední dobou hodně mluví o kolegovi. Jezdí spolu na teambuildingy, v neděli se vrátili ze Švýcarska. Věřím tomu, že za tím stojí on. I když ona mi tvrdí, že chlap v tom není. Kecá. Chtěla jsem jim koupit společný dárek - výlet lodí do Drážďan. Ještěže jsem to neudělala. A byt moc dlouho prázdný nezůstal.  Uvidíme, jak to bude dál, ale moc nevěřím tomu, že se k sobě vrátí. Je mi bráchy líto, má jí fakt rád a opravdu si jí chtěl vzít a strávit s ní zbytek života. Jestli to skončí, zlomí mu to srdce.  On si to nezaslouží, není to fér.

Tak co ještě přijde? Máma tvrdí, že cítí, že se ještě něco stane. Tak co to bude?