Orchidejka | My diary

Víte, že se už se začíná rozdednívat po čtvrté hodině?

Od včerejška jsem nějaká podrážděná a moc nevím z čeho. Ale mám chuť někoho zabít nebo minimálně seřvat. Možná za to může práce? Mám toho až nad hlavu a začala jsem pracovat s 2 holkama, které se neustále tváří, jak nestíhají a pořád za mnou s něčím lezou, i když na jejich studii mám malý úvazek. Obložily mě tady šanonama. Ta jedna na mě klidně mluví, i když mám teleconferenci. Naštěstí už mi nedělá

Buď jsem se už definitivně pomátla nebo se ze mě stal pedofil. Což je vlastně to samé. Máme v práci brigádníka. Milého brigádníka. Krásného brigádníka. Hodně mladého brigádníka.

Sice mám práce jak na kostele, ale prostě musím napsat! A tentokrát se to bude týkat práce. Už jsem si tady celkem zvykla a uvědomuju si, jakou tady mám pohodičku. I když poslední dobou se to na mě začíná valit, všude samé audity, všechny ty hromady papírů musí být v pořádku... Z velké části pracuju pro projektové manažery. A to mě baví, protože v tom případě mám na starosti ty studie po celé Evropě

Když se to sere, tak se to sere. Nikam jsem nejela. Je mi dneska už sice líp, ale tak strašně mě bolí oči, že vůbec nemůžu koukat. Teda jako můžu, ale nesmím se snažit koukat nahoru, dolů nebo do stran. A co bych v Krnově asi tak dělala, když nemůžu koukat. K focení je asi docela dobré vidět, že... Naštěstí mi aspoň vrátí část peněz. V noci se mi zdálo, že nevidím. Že jsem byla s očima na nějaké

Včera jsem udělala obrovský krok v obraně svých hranic. Měla bych z toho mít radost. 

Jela jsem ráno normálně do práce tramvají. Nade mě si stoupla paní, která si četla časopis. Ale takovým způsobem, že když otáčela stránky, tak se jima málem dotýkala mého obličeje. Nemám to ráda. Nesnáším to. Copak ty lidi nenapadne, že jsou docela DOST blízko a že by mi to mohlo vadit? Asi nenapadne,