O tomhle už taky nějakou dobu přemýšlím. Chci jíst zdravě a chci jíst kvalitní jídlo, které nebude moje tělo zatěžovat sr**kama. Vím, že Česká republika je odpadkový koš a vadí mi to. A zrovna dneska jsem narazila na tenhle článek:

http://www.reflex.cz/clanek/zivot-a-styl/42715/hypermarkety-obhajuji-sizene-potraviny-cesi-jsou-prasata.html

Upřímně

Přemýšlím už delší dobu o tom, jak spolu mohli máma s tátou vydržet 13 let, když jsou každý úplně, ale úúúplně jiný? A nic mě nenapadá. Možná dřív tak rozdílní nebyli a začali se od sebe lišit až časem. Každý se začal vyvíjet jiným směrem. Určitě do sebe byli zamilovaní, tak ze začátku přehlíželi plno věcí. Přijde mi, že k tátovi se hodí mnohem víc jeho současná manželka a ta je úplně jiná než

Moc bych si někdy přála tohle nechat zahrát mamě: 

Mám jí strašně ráda a fakt bych jí někdy chtěla poděkovat za to, že mě vychovala. Vím, že ona mě má taky ráda. Strašně moc. A dělala všechno co mohla, aby mě vychovala dobře. Tak proč jsou mé vzpomínky na dětství a dospívání tak bolestivé? A proč tady u toho bulím jak želva a je mi to všechno tak strašně líto???

Bylo nebylo, žila jednou jedna Malá duše, která řekla Bohu: "Já vím, kdo jsem!"

A Bůh řekl: "To je báječné! A kdo tedy jsi?"

Malá duše vykřikla: "Já jsem Světlo!"

Bůh se zeširoka usmál a pravil: "Správně! Jsi světlo."

Předem se omlouvám za velkou koncentraci sprostých slov, ale opravdu si potřebuju ulevit....

Šéfe, debile,

minulé pondělí jsi mě pozval na kafe s tím, že se mnou potřebuješ něco soukromě probrat. Měla jsem odmítnout, ale vím, že bys stejně otravoval dál. Tam jsme si řekli, že to, co si tam řekneme se nedostane od toho stolu a že to neovlivní náš pracovní vztah. Řekl

Mami,

rozhodla jsem se Ti napsat dopis, protože už v sobě nemůžu dál všechno držet. Už je toho moc. Bohužel nemá cenu Ti něco říkat osobně, protože se akorát naštveš a začneš říkat, že Ty jsi holt zase ta špatná. Nehledě na to, že vlastně ani neposloucháš, když se Ti něco snažím říct a začneš hned mluvit o sobě a o tom, jak jsi to měla těžký a co všechno jsi musela zvládnout.

Ano,

Byla jednou jedna princezna, která žila v hezkém domečku s rodiči, s prarodiči, s pejskem a s kočičkama. Byla moc šťastná, volné chvilky trávila se sestřenicí, bratrancem a jejich partou běháním venku, jízdou na kole, v zimě bruslením a sáňkováním. Když jí bylo 6 let, narodil se jí bráška. Po pár letech to začalo mezi rodiči trochu skřípat. Jednoho dne jí rodiče řekli, že se rozvádějí

O víkendu jsem dočetla knížku Spratek od Zdeňky Jordánové. Ke konci knihy je zmínka o písničce od Michala Tučného, která je dost výstižná a zaujala mě. Tuhle hudbu vůbec neposlouchám, ale ten text je opravdu úžasný:

http://www.youtube.com/watch?v=VNANUuBP2QQ

Kapsy mám, abych v nich

Dneska jsem se vzbudila s dost melancholickou náladou a svrbí mě prsty, honí se mi hlavou myšlenky, které potřebuju hodit "na papír" (sem ) Je to díky tomu, že se mi poslední dobou zdá téměř každou noc o bývalém příteli.

Mám pocit, že jsem vlastně nikdy neměla velké štěstí na kluky, většinou jsem

Trávím prodloužený víkend u mámy a chování její a jejího manžela Bohouše mě nutí přemýšlet o minulosti a o tom, proč se ke mě pořád chovají tak, jak se chovají. Vím, že se nezmění a že se musím naučit je brát takový, jací jsou. Ale je to těžké. Mrzí mě to, bolí to. Ale bohužel s tím nic neudělám.

Všechno začalo v dětství. Rodiče se strašně hádali, já nemohla spát, prosila jsem je, aby se