Zítra odjíždím na prodloužený víkend do Špindlu. Samozřejmě jsem se na to donedávna těšila, teď už se zase začínám děsit. Normální stav u mě. Včera jsem se začala balit a zjistila jsem, že se mi nevejde oblečení do tašky. Do OBROVSKÉ tašky! Jasně, musím s sebou mít už zimní bundu, kalhoty a boty a to je samo o sobě dost velké. Jenže já většinou balím tím způsobem, že si s sebou snažím vzít veškeré

Včera jsem si užila asi poslední pohádkové odpoledne. Bylo krásně, tak jsem vyrazila zase do parku fotit. Moc úlovků nemám, zhoršuje se světlo, ale nějaké fotky špatné nejsou. Hodně jsem si při té procházce rovnala myšlenky v hlavě a fakt jsem si říkala, kde jsem nechala poslední dobou mozek a hrdost? Obojí by se hodilo. Vždycky jsem byla hodně zásadová a nikdy bych si nezačala se ženáčem. A najednou

Dneska je mi tak nějak líp, dobře jsem se vyspala. Až na ty idiotské sny, které se mi pořád zdají. Chtěla bych někdy upadnout do bezvědomí a spát celou noc. Pokud možno beze snů. Jenže v sobotu bude úplněk a to mám většinou sny nejživější. I když ono je to teď asi jedno, jestli se blíží úplněk nebo ne, zdá se mi něco hrozného každou noc a už mě to fakt nebaví. Snad to brzo přejde.

Ale to

Dospěla jsem k názoru, že jsem masochistka a ráda si ubližuju. Mám teď zase nějaké slabší období, takže snižování léků se jako úplně nepodařilo, ale o víkendu to zkusím znovu. Večer nemůžu usnout, mám plnou hlavu myšlenek a taky mám pocit, že mám pořád hlad. Takže bych nejradši snědla všechno možný, i když nemám na jídlo vůbec chuť. Představuju si, jak do sebe večer rvu všechno to jídlo a

Dělám blbosti. Moje psycholožka to vždycky shrne slovy: "Vy kdybyste byla někdy spokojená, to by bylo, co?" No, to by teda fakt asi bylo.

Tenhle týden už mi začínalo být líp, byla jsem celkem spokojená, jenom mi občas bylo smutno. Teda ne občas. Poslední dobou mi bylo smutno často. Po kolezích z práce a po ženáčovi. X-krát jsem mu chtěla napsat, že mi chybí. Vždycky, když jsem

Dneska se cítím výborně. Ani nevím, kdy naposled jsem se takhle cítila. To už je tak strašně dlouho, že už si to ani nepamatuju. A mám z toho radost. 

Včera večer jsem byla na koncertě skupiny Nightwork. A bylo to SUPER, SUPER, SUPER!!! Jsou to takový blbouni, co si ze všeho dělají srandu. Fakt jsem

Dneska ráno cestou do práce se stalo něco, co jsem si na jednu stranu přála a na druhou stranu se toho hodně děsila. Potkala jsem šéfa. Toho kokota, kvůli kterému jsem přišla o dobrou práci. Toho kokota, co mi vyhrožoval soudem. Byl to neuvěřitelný šok! Nepotkali jsme se úplně tváří v tvář, ale viděli jsme se. Já jsem si normálně čekala na metro. Metro přijelo, zastavilo a přímo proti mě, ve vagonu,

Jak dlouho člověku trvá, než si zvykne na změny ve svém životě? Snažím se, jak jenom můžu, ale mám pocit, že mi to pořád moc nepomáhá. Je to už téměř 2 měsíce, co se mi život obrátil vzhůru nohama, ale ted už se to přes měsíc zase uklidňuje. Mám novou práci, kam pro zatím chodim jenom na 4 hodiny denně, mám nové kolegy, začala jsem fotit, mám nové vlasy, včera jsem si pořídila nový telefon... mám

Uplynulý víkend byl hodně náročný. Musím se přiznat, že jsem ráda, že už ho mám za sebou. V sobotu jsme jeli do těch Dětenic. Prudilky kamarádka nakonec nejela, protože jí bylo blbý jet, když už jsme byli domluvený. Přitom jí Objev zval, aby jela... nechápu... Ale byla jsem ráda. Celou dobu jsem se ho snažila brát jako kamaráda, ale bohužel jsem zjistila, že se mi fakt líbí. Z Dětenic

Tenhle článek už jsem nemusela psát. Už jsem tady totiž vůbec nemusela být. Jenže někdo tam nahoře mě má rád, tak si řekl, že mě tady ještě nějakou dobu nechá. A tímto mu moc děkuju! 

Šla jsem si v klídku z práce domů. Šla jsem na přechod, viděla jsem, že mi zastavuje auto, tak jsem začala přecházet, když tu