Pátek 22-10-2010

Včera jsem si užila asi poslední pohádkové odpoledne. Bylo krásně, tak jsem vyrazila zase do parku fotit. Moc úlovků nemám, zhoršuje se světlo, ale nějaké fotky špatné nejsou. Hodně jsem si při té procházce rovnala myšlenky v hlavě a fakt jsem si říkala, kde jsem nechala poslední dobou mozek a hrdost? Obojí by se hodilo. Vždycky jsem byla hodně zásadová a nikdy bych si nezačala se ženáčem. A najednou zkrat.... a začala jsem si se ženáčem. Pro něj to bylo super. On má dobrou práci, teď ho zvolili do zastupitelstva, má super rodinu, hodnou manželku, 3 krásné děti... přijede domu, má uklizeno, vyprávo, vyžehleno, uvařeno, o děti je postaráno... tak si ještě někam odskočit a užít si... doma je to pořád to samé, že... A já jsem tohle dovolila???? Nechápu??? No, ale vypadá to, že jsem se konečně probrala a rozhodně v tom pokračovat nebudu. Prostě konec. Ende. Finito.Tečka.

Když jsem přišla domů, tak jsem si udělala čajíček, dala si k tomu sušenky, pustila si Dr. House a užívala si pohodičky. Pak jsem si řekla, že bych konečně mohla vyžehlit. Měla jsem tam už hodně slušnou hromadu a další prádlo na věšáku, tak jsem se do toho pustila. Čím dýl jsem žehlila a čím víc bráchových věcí jsem žehlila, tím víc ve mě rostl vztek. On totiž brácha doma dělá hovno (pardon). Tvrdí, že tam stejně skoro vůbec není, chodí se domů jenom vyspat. Měli jsme to rozdělené tak, že on myl nádobí, vynášel koš a umyl koupelnu - když už byla skoro shnilá a já mu to opakovala každý den. A já jsem dělala zbytek (starost o kytky, luxování, vytírání, prach, praní, žehlení, mytí oken, vánoční úklid...). Teď, když jsem byla víc doma, jsem převzala i nádobí a když bráchovi neřeknu, aby vynesl koš, tak ho nevynese. I když mu to řeknu, tak na to kolikrát zapomene. Takže koš hodně často přetíká. A včera už jsem bouchla. Začala jsem se strašně vztekat a nahlas nadávat, že on sice tvrdí, že se tam chodí akorát vyspat, ale to, že přijde domů, hodí špinavé prádlo do koše a ráno si vezme čisté, se mu asi líbí, že jo. Mě by se to taky líbilo.

Teda teď jsem se zase nasrala....

Tak jsem si pěkně zanadávala, hodila jeho nevyžehlené prádlo zpátky do koše a rozhodla se, že ho nevyžehlím. Ať si ho vyžehlí sám. Požádala jsem ho, jestli by laskavě nemohl dneska vynést koš a že na něj taky čeká koupelna - už téměř shnilá. Myslíte, že je koš vynesený? Není! Já už se na to fakt můžu vysrat! Když už náhodou začne bratr uklízet, tak jedině ve svém pokoji. Zatimco já když začnu uklízet, tak společné prostory a podle toho to taky u mě v pokoji vypadá. Teď jsem si ale řekla, že si taky uklidím svůj pokoj a na ostatní kašlu. Dobře, ještě dneska vyluxuju... A musím zavolat údržbáře, protože nám v obýváku nehřeje topení.

Bratr je bohužel velký oblíbenec mámy, takže až ta se dozví, že mu nežehlím, tak bude oheň na střeše. Ona si ho takhle vychovala. Div se kvůli němu nepřetrhne, všechno mu naservíruje až pod nos. To samé má se svým manželem. A já žiju společně s bratrem v jejím bytě... A jediné řešení podle ní je, abysme šli s bráchou od sebe a pořídili si každý svůj byt. No... jednodušší řešení fakt není. Ale jak už jsem tady psala, do dvou let se určitě chci odstěhovat. Jenom si tak říkám... až budu jednou bydlet s nějakým tím partnerem, nebudu řešit to samý????

A perlička na závěr - ozval se mi ženáč, jestli už je mi lépe a že by to včera stejně nestihnul. No, co na to říct? Asi mu odpovím taky tak za dva dny.....

A ještě jedna perlička, opět mě nasral ten dotěrný kamarád z facebooku, když reagoval na můj status úplně nesmyslně tím, že když nechci být v pohodě, tak mi těžko může někdo pomoct....  = být v pohodě, začít s ním chodit, žádný jiný způsob, jak pohody dosáhnout neexistuje....

Tak si tak řikám, ať mi všichni mužského pohlaví vlezou na záda. Anebo že bych pro jednou nebyla slušná a nazvala to pravým jménem? Ano... ať jdou třeba do prdele. I když... platí to hlavně pro ty výše zmíněné... třeba ještě existuje nějaká světlá výjimka....