Jak dlouho člověku trvá, než si zvykne na změny ve svém životě? Snažím se, jak jenom můžu, ale mám pocit, že mi to pořád moc nepomáhá. Je to už téměř 2 měsíce, co se mi život obrátil vzhůru nohama, ale ted už se to přes měsíc zase uklidňuje. Mám novou práci, kam pro zatím chodim jenom na 4 hodiny denně, mám nové kolegy, začala jsem fotit, mám nové vlasy, včera jsem si pořídila nový telefon... mám nový život. Všechno je nové a hlavně - všechno už je v pořádku!
Jenže v práci si nemůžu zvyknout. Nebaví mě to tam, neberu to vlastně ani jako práci, ale spíš jako nějakou brigádu. Kolegové se zdají fajn, ale já se s nima ani moc nesnažím bavit. Vzpomínám na starou práci a na staré kolegy. Často se mi zdá, že křičím na nějakého z bývalých kolegů, ať jde do prdele. Zdá se mi, že musím do té staré práce a mám z toho strašný strach. Bojím se, že potkám bývalého šéfa. Často se přistihnu, že mám zaťaté zuby a jsem celá napjatá. Nesnáším svého bývalého šéfa. Nesnáším své bývalé kolegy. Kdykoli si na ně vzpomenu, tak cítím nenávist a zároveň smutek. Pořád čekám, že se vzbudím, budu chodit zase do bývalé práce, všechno bude v pořádku a já si řeknu, že to byl jenom zlý sen. Byl, ale stal se mi ve skutečnosti. Jak dlouho může trvat, než se s tímhle srovnám?
Každý den jsem strašně unavená. Spím 9 hodin denně a když se odpoledne vrátím domů, tak bych si klidně zase lehla. Večer se ale bojím usnout a zdají se mi ty šílené sny. Z vlastní zkušenosti už vím, že jsem unavená také proto, že jsem pořád napjatá, takže jsem se zase začala hlídat a uvolňuju zuby i záda. Večer se budu snažit nějak relaxovat, zítra jdu na jógu. Snažím se říkat, že se nic neděje a všechno už se zase zlepšuje, všechno je v pořádku. Mám hezký život. Proč teda ale nejsem šťastná?
Chtěla bych někdy napsat nějaký pozitivní článek.... tak třeba, až tohle všechno překonám. Ale tak jenom na odlehčení - v úterý jsem byla u kadeřníka a dopadlo to nakonec tak, že mám blond melír a mezi tím světle hnědou barvu... takovou kaštanovou. Vzhledem k tomu, že jsem měla tmavší hnědé vlasy, tak se teď leknu pokaždé, když projdu kolem zrcadla. Jsem prostě taková skoro blondýna z Londýna.
