Ne, že bych to počítala, ale je to víc než 7 měsíců, co jsem v novém vztahu. Je to úplně jiný vztah než všechny předchozí. Dospělý, bezpečný, klidný. Ale já v klidu nejsem. Je to velký nezvyk. Byla jsem zvyklá na vztahy, kde to bylo nahoru a dolů. Kde jsem prožívala vztek a zklamání a pak zase velkou radost. Tady je to prostě v klidu. On mě ničím nerozčiluje, respektuje mě, podporuje mě a chová

Jelikož mě tady stále uhání Mečoun, tak je tady po nějaké době další článek.

Naposledy jsem psala někdy v říjnu, kdy jsem potkala někoho, kdo mě velmi zaujal. Plácala jsem se v úzkostech a měla jsem strach. Strach z něj, ze vztahu, z toho, aby to zase nebyl jenom někdo, kdo mi akorát ublíží. Nějak

V minulém článku jsem psala, že se mi někdo zalíbil. A že je to nejspíš proto, že na mě působí nedostupně.

Udělala jsem jednu věc v domění, že spadnu z obláčku a přestanu ho řešit. Máme s tím dotyčným společnou kamarádku, tak jsem jí o tom řekla. Ona navrhla společné setkání a že se dál uvidí. Vyrazili jsme tedy minulou sobotu na "výlet". Šli jsme procházkou přes Modřanskou rokli

Po dlouhé době článek pro Mečouna.

Žiju. Z toho, co jsem prožívala v zimě, jsem se díky Bohu vyhrabala. V květnu jsem nastoupila zpátky do práce, nejdřív na zkrácený úvazek, pak už na plný. Občas nějaké ty propady přijdou, třeba zrovna teď jeden prožívám, ale už nejsou tak strašné. V podstatě mi bylo líp

Tak já dál pokračuju ve svém boji. Když jsem psala minulý článek, tak jsem si myslela, že touhle dobou budu už dávno v pohodě a budu chodit do práce. Ale ono ne. Je mi pořád dost zle, psychiatrička mi už zmínila hospitalizaci. Jenže když budu chtít jít někam na normální otevřené oddělení s lidma, kteří mají úzkosti, tak je všude nějaká čekací doba. Když budu chtít akutně, tak nemám šanci. Musela

Vy, co mě už delší dobu čtete, víte, že na sobě už nějakou dobu pracuju a krůček po krůčku pracuju na zpracování svých traumat a nepříjemných zážitků z dětství. Šla jsem hezky slupku po slupce a už jsem si toho spoustu vyčistila. Myslela jsem si, že většinu už mám za sebou a teď už bude potřeba tak maximálně něco dočistit. Některé věci byly hodně těžké a bolestné, obzvlášť ty, co se týkaly mámy.

Takže jak ty moje Vánoce dopadly? Špatně. Nebo vlastně ony byly nakonec docela fajn, ale já jsem nikam nejela. Musím říct, že momentálně prožívám jedno v nejhorších období v mém životě. Ale od začátku.

Po viróze, které jsem se nemohla zbavit, se mi zhoršila štíná žláza, následkem čehož jsem měla šílený úzkosti a byla jsem hrozně unavená. Takže jsem milému kamarádovi oznámila, že nikam

Nějak se stalo, že jsem zase po více než půl roce skončila na neschopence. A nejsem vůbec schopná rozeznat, jestli je to psychický nebo fyzický. Ona psychika dokáže být pěkná potvora, to víme.

Asi před měsícem a půl jsem měla takovou hnusnou virózu a od té doby jsem se nezbavila kašle. Taky dost hnusného. A najednou po takové době se mi to zase zhoršilo a já nemůžu pořádně dýchat. Objednala

Tak už tu máme listopad a všude se to hemží reklamama na Vánoce. Začíná už všude být i vánoční výzdoba.

A mně je z toho blbě. Přitom já jsem byla člověk, který Vánoce vždycky miloval. Všechny ty světýlka, trhy, vánoční písničky - hlavně od Mariah Carey, že jo. A dárky! Ale! Od rozvodu rodičů pro mě byly

Máme o pár měsíců víc a já se v tom životě pořád tak nějak plácám.

Článek jsem psala už včera, ale vypršelo přihlášení a prostě se to nezveřejnilo, což mě trochu... ehm... nasralo. Myslela jsem si, že to bude negativní článek, ale nakonec to tak vlastně není. Takže možná mám pocit, že se v tom všem pořád plácám, ale nakonec jsem vlastně dospěla k názoru, že neplácám. Jdu po cestě, která