Orchidejka | My diary

Koukám, že už jsou to zase 2 měsíce, co jsem nepsala. Takže jste připraveni na další várku novinek? Asi se raději pohodlně posaďte, bude to zase pecka!

Pandemii jsem naštěství ve zdraví zvládla a už jsem se strašně těšila na návrat do práce. Tam jsem byla jenom párkrát, protože po necelém týdnu, kdy jsme se vrátili do kanceláře, jsem dostala výpověď.

Když jsem psala článek naposled, tak jsem byla sama doma teprve dva dny a už mi bylo smutno. Teď jsou to 3 týdny a vypadá to, že nás jich ještě celkem dost čeká.

První dva týdny byly asi nejhorší. Měla jsem neustále strach, sledovala jsem zprávy o tom, jak přibývají nemocní, začala jsem mít šílený bolesti zad a úzkosti. Pak jsem si to ale nějak srovnala v hlavě a začalo se mi dělat líp.

Potřebuju se strašně moc vyfňukat. Je toho na mě moc a přestala jsem to zvládat.

Já jsem se pořád držela a držela a držela, až to v úterý bouchlo. Brečela jsem několik hodin v kuse a nešlo to zastavit. Na doporučení kamarádky jsem jela do krizového centra RIAPS, kde jsem se vypovídala psychologovi a zcela vážně jsem přemýšlela, že se tam nechám na pár dní hospitalizovat. Nakonec jsme se

Tak přicházím po měsíci s dalšíma novinkama.

Ve čtvrtek jsem byla v RS centru. Doktorka mi ukázala nález z magnetické rezonance ze září a poslala mě na kontrolní magnetickou rezonanci, aby se zjistilo, jak to vypadá teď po kortikoidech a jestli nemá tendenci se to šířit někde dál. Jdu tam v lednu a až budou výsledky, tak mi nejspíš nasadí biologickou léčbu. Do