Od minulého pátku mám hodně vysokou návštěvnost blogu. Každý den kolem stovky. Proč? Trochu mě to znervózňuje. Přiznejte se, kdo to dělá?

U mě se teď nic moc neděje. Mám docela klídek a jsem ráda. V pátek jsem byla na těch Nightwork. Byli naprosto skvělý!!! Ty prostě nikdy nezklamou, vždycky mě nabijou

Poprvé v životě koukám na fotbal. Kdo by to byl býval řekl, že tahle chvíle někdy nastane.  Ne, že bych tomu nějak rozuměla, ale zatím mám pocit, že hrajou docela dobře. Zítra jdu na koncert Nightwork, kteří hrajou zadarmo na Letný. Vsadili se s našima fotbalistama, že když dají 5 gólů, tak udělají koncert zadarmo.

Je jedna věc, která mě fakt hodně trápí a já si s tím vůbec nevím rady. Je to pianista, jak jinak. Přišel do mýho života, když jsem se začala tak nějak dávat dohromady, a udělal mi v hlavě totální zmatek. Psala jsem tady o tom už x-krát, ale mezi náma je prostě něco nepopsatelnýho. Něco, co je asi fakt mezi nebem a zemí. Nejde to racionálně vysvětlit. Že by fakt měla pravdu kartářka, která

Dneska mám těžce válecí den. Dopoledne jsem šla na kosmetiku, pak jsem se naobědvala a doteď jsem se válela u seriálu. Teď ujíždím na Chirurgách. Tenhle seriál mě fakt baví. Jsou tam docela chytré úvahy a krom toho je to ze zdravotnictví. A já pracuju ve farmacii. Tenhle obor mě fakt baví. Nechápu, jak jsem mohla strávit 3 roky v IT a myslet si, že už tam zůstanu. Asi jsem potřebovala změnu a čas.

Nevim, jak začít, přesto mam chuť psát. Ono je co a není toho málo.

Tak začnu asi švagrovou. Už jsem se dost zklidnila, ale trvalo mi to dost dlouho. Táta s macechou mi řekli, ať jí ani bráchovi nic neřikam, tak jsem to držela v sobě, ale pokaždý, když jsem si na ní vzpomněla ve mě znovu a znovu začala vřít krev. Nakonec jsem to nevydržela a v sobotu jsem bráchovi napsala, jestli mu přijde

Včera byl naprosto strašnej den. Totálně zasranej den. Ještě dopoledne bylo všechno v pohodě a pak to přišlo. Nějak po obědě jsem slyšela kolegyni (tu, co jsem s ní měla konflikt), jak telefonuje. Začala vydávat takový divný zvuky. Nejdřív jsem si myslela, že se něčemu strašně směje, ale pak se jí kolegyně ptala, co se jí stalo a došlo mi, že hystericky brečí. Zabila se jí ségra při autonehodě.

Musím se přiznat, že začínám být docela zvědavá, co mi život přinese a jak se to bude dál vyvíjet s pianistou. Dějou se totiž věci, který bych fakt nečekala. Ne, nestalo se nic novýho, ale i to, že jsem u něj byla o víkendu je víc, než jsem kdy čekala. Vzpomínám si, jak jsem tady popisovala, jak jsme se potkali a pořád po sobě koukali a jak jsem řešila, jestli mu napsat mail nebo ne. Nakonec jsem