Od minulého pátku mám hodně vysokou návštěvnost blogu. Každý den kolem stovky. Proč? Trochu mě to znervózňuje. Přiznejte se, kdo to dělá?
U mě se teď nic moc neděje. Mám docela klídek a jsem ráda. V pátek jsem byla na těch Nightwork. Byli naprosto skvělý!!! Ty prostě nikdy nezklamou, vždycky mě nabijou pozitivní energií, která mi pak nějakou dobu vydrží.
V sobotu jsme šly s holkama z práce našim kolegům na svatbu. Měli to v Břevnovském klášteře a bylo to fakt pěkný. Akorát já bych teda asi církevní obřad nechtěla. Odpoledne jsem potom jela k našim. Byli tam zase i brácha se švagrovou. Tam se nějak všechno vrátilo do starých kolejí. Myslím jejich chování. Já jsem otčíma naštvala tím, že jsem se hned po příjezdu sebrala a šla se koupat ke kamarádce a částečně jsem propásla grilování (i když jsme se s mámou domluvily, že mi dá vědět, až začnou grilovat - dala mi vědět, já se hned vrátila, ale oni už byli najedení) a taky, že jim nepomáham. A jelikož mi nebyl schopný říct, co mu vadí, tak se se mnou celý víkend nebavil a měl jenom nějaké neurčité poznámky a narážky. Předpokládal, že jsem jasnovidec a když nebudu líná a zapojím mozek, tak přijdu na to, co mu vadí. A když mi to nedojde, tak jsem blbá. Nakonec mi řekla máma, co mu vadí. Takže to vypadalo tak, že otčím se věnoval hlavně bráchovy a švagrový jako vždy. Vrátila jsem se domů s hodně blbým pocitem. Mě takovýhle hry nebaví. Dřív jsem se v nich angažovala, ale teď už nechci. Ať si je hrajou mezi sebou a mě vynechají.
Několik chvil jsem tam zůstala o samotě se švagrovou, tak jsem si četla a snažila se s ní moc nebavit. Ona se ale bavit snažila. Ptala se, co v práci a co pianista a kdy vyrazíme na ty koně, bla, bla, bla... No, tak jsem jí řekla, že nevim. Skoro už jsem se začínala děsit, že i s ní to bude jako dřív, ale naštěstí není. Mojí mámě řekla, že jí už asi 3 týdny bolí prso a je to čím dál tim horší. K doktoru s tím samozřejmě nešla. Tak jí máma poslala na nějaké centrum, kde se tímhle zabývají. Včera tam byla a moc se jim to nelíbilo, takže půjde ještě na biopsii. I když jí nemam nějak moc v lásce, tak tohle jí teda nepřeju a doufam, že to nebude rakovina. Akorát nechápu, že o tom všem vůbec neřekla bráchovi. Ten to asi ještě pořád neví.
Na červenec jsme s holkama z práce plánovaly ten prodloužený víkend v Lucembursku. Jenže ta jedna kolegyně není schopná se vymáčknout, kdy bude nebo nebude moct. S tou jsem loni byla v tom Švýcarsku. Ono je to o nervy s ní cokoli plánovat. Obávam se, že nakonec asi nikam nepojedeme.
No, a ještě pianista. Tomu jsem přestala psát. Pokud mi bude chtít napsat, tak budu ráda. Ale já už ho vyhledávat nebudu. Proč bych měla plýtvat energií na někoho, kdo o to nestojí, že jo. Je mi z toho smutno, ale co nadělám. To je život.