Čtvrtek 14-06-2012

Je jedna věc, která mě fakt hodně trápí a já si s tím vůbec nevím rady. Je to pianista, jak jinak. Přišel do mýho života, když jsem se začala tak nějak dávat dohromady, a udělal mi v hlavě totální zmatek. Psala jsem tady o tom už x-krát, ale mezi náma je prostě něco nepopsatelnýho. Něco, co je asi fakt mezi nebem a zemí. Nejde to racionálně vysvětlit. Že by fakt měla pravdu kartářka, která mi řekla, že se známe z minulého života? Jak jinak si vysvětlit, že jakmile jsem ho viděla, tak jsem měla pocit, že ho znám? A že jsem měla pocit, jak kdyby mnou projel blesk? On to musel cítit stejně, jinak by mi nepsal a nechtěl by se se mnou vidět. Co to mezi náma je? A proč je to tak komplikovaný? Proč jsem potkala takového člověka a nemůžu s ním být?

V životě věci přicházejí tak, jak mají a mají nám něco přinést a něco nás naučit. Co mě má tohle naučit? Jaký to má všechno smysl? Strašně moc otázek a já nevím ani na jednu z nich odpověď. Jediné, co vím je, že je to strašně nefér. Všechno, co jsem s ním prožila bylo nádherný, ale co mám dělat teď? Prostě mi nejde jít dál. Brát to tak, jak to je. Nechat to plynout. Odpoutat se od něj, nečekat. Jindy mi to šlo. Normálně, racionálně jsem si zdůvodnila, že to prostě nejde a bylo to. Tohle je něco úplně něco jiného. Bolí to. Není škoda jen tak zahodit to, co mezi náma je, a nechat to být? Nesnažit se být spolu? To bysme asi museli chtít oba, ne? Ale on nechce a nemá cenu ho do něčeho tlačit. Můžu mu dát čas, třeba se to změní. Ale třeba se to taky nezmění. To budu čekat a zkazím si tím celý život? Na druhou stranu, kdyby on věděl, že se mnou chce být a dal mi to najevo, tak bych se asi dost lekla.

Bylo by fajn, kdyby třeba navrhnul další společný víkend. Nebo dovolenou. Dneska se mi zdálo, že přijel do Prahy a bydlel u mě a řekl mi, že se sem přestěhuje. A já mu odpověděla, že jestli se bude někdo stěhovat, tak to budu já do Amsterdamu. Když se mi něco zdá, tak se většinou stane pravý opak. Tak jaký má tohle všechno smysl, kromě toho, že se trápím?