Opět čerpám z článku magazínu First Class "Proč se bojíme toho, co potřebujeme, aneb jak pochopit a využít strach". Článek mě ze začátku moc nezaujal. Ale na konci první stránky mě uděřily do očí věty: "Jenže strachy tu nejsou proto, aby nás děsily. Strachy jsou velmi užitečné. Mají nám připomínat, že něco stojí vážně za to." AHA! Musím se přiznat,

Další článek, který mě zaujal je o změnách v životě. Lidé se prý trápí nejvíc proto, že odmítají přijmout změny. Něco na tom bude. Když je člověk spokojený, tak si přeje, aby to tak už zůstalo. Jenže nezůstane. Mě to teď momentálně může uklidňovat, protože to znamená, že když je mi blbě, tak to tak taky nebude na věky.  

Motto: Vkročit na úplně novou cestu je vždycky složité.

Na Facebooku jsem objevila zajímavou stránku FirstClass. Vychází tam fakt zajímavé články, hodně myšlenek se mi tam líbí a tak si to asi budu psát sem, aby to neskončilo v propadlišti dějin a abych se k tomu mohla někdy vracet.

Dneska je tam 33 myšlenek, které pomohou od stresu. Pár myšlenek mě tam zaujalo. Tak třeba:

1. Boj se a dostaneš to, čeho se bojíš. Věř a dostaneš to, čemu

"NAŠE EMOCE MAJÍ VŽDY TAKOVOU SÍLU, JAKOU DOKÁŽEME UNÉST. JEN KDYŽ JE POTLAČUJEME, JEJICH SÍLA SE ZVYŠUJE AŽ DO TAKOVÉ MÍRY, KTEROU UŽ PAK SAMI NEDOKÁŽEME ZVLÁDNOUT. V TAKOVÉM PŘÍPADĚ MUSÍME ZAČÍT JEJICH NAHROMADĚNÝ TLAK

O tomhle už taky nějakou dobu přemýšlím. Chci jíst zdravě a chci jíst kvalitní jídlo, které nebude moje tělo zatěžovat sr**kama. Vím, že Česká republika je odpadkový koš a vadí mi to. A zrovna dneska jsem narazila na tenhle článek:

http://www.reflex.cz/clanek/zivot-a-styl/42715/hypermarkety-obhajuji-sizene-potraviny-cesi-jsou-prasata.html

Upřímně

Přemýšlím už delší dobu o tom, jak spolu mohli máma s tátou vydržet 13 let, když jsou každý úplně, ale úúúplně jiný? A nic mě nenapadá. Možná dřív tak rozdílní nebyli a začali se od sebe lišit až časem. Každý se začal vyvíjet jiným směrem. Určitě do sebe byli zamilovaní, tak ze začátku přehlíželi plno věcí. Přijde mi, že k tátovi se hodí mnohem víc jeho současná manželka a ta je úplně jiná než

Moc bych si někdy přála tohle nechat zahrát mamě: 

Mám jí strašně ráda a fakt bych jí někdy chtěla poděkovat za to, že mě vychovala. Vím, že ona mě má taky ráda. Strašně moc. A dělala všechno co mohla, aby mě vychovala dobře. Tak proč jsou mé vzpomínky na dětství a dospívání tak bolestivé? A proč tady u toho bulím jak želva a je mi to všechno tak strašně líto???

Bylo nebylo, žila jednou jedna Malá duše, která řekla Bohu: "Já vím, kdo jsem!"

A Bůh řekl: "To je báječné! A kdo tedy jsi?"

Malá duše vykřikla: "Já jsem Světlo!"

Bůh se zeširoka usmál a pravil: "Správně! Jsi světlo."

Předem se omlouvám za velkou koncentraci sprostých slov, ale opravdu si potřebuju ulevit....

Šéfe, debile,

minulé pondělí jsi mě pozval na kafe s tím, že se mnou potřebuješ něco soukromě probrat. Měla jsem odmítnout, ale vím, že bys stejně otravoval dál. Tam jsme si řekli, že to, co si tam řekneme se nedostane od toho stolu a že to neovlivní náš pracovní vztah. Řekl