Článek Co by si o mě lidé pomysleli?
Komentáře k článku: Co by si o mě lidé pomysleli?
chaostheory®pismenkuje.cz: zajímavé čtení... u mě hodně záleží na konkrétní situaci. někdy je mi blbý jít proti proudu a snažím se všem zavděčit, ale někdy je mi to úplně jedno a dělám jen to, co chci já. ale čím jsem starší, tím víc si jdu právě za tím svým. asi je to tím, že tuším, že mě dost lidí nemá rádo 
nejsem moc typická Češka ani typcká holka (co se mentality týče ), nepostavím se s holkama do kroužku, abych si stěžovala na politiku/finance/partnera/počasí nebo kecala o kosmetice atd atd, nejsem moc "drbna", nerada si stěžuju, a když nemám co říct, tak prostě nic neříkám, jsem spíš tišší a nepotřebuju se vyjadřovat ke každé kravině. před pár lety jsem se tím smířila, a člověku je hned líp 
orchidejka: Já čím jsem starší, tak si taky víc dělám co chci. U mě to ale asi souvisí hlavně tím, že na sobě makám a snažím se odbourat zbytečné strachy a starosti. Proč myslíš, že tě nemá dost lidí rádo? Třeba by ses divila... Je vidět, že typická holka nejsi, jinak bys věděla, že typické holky se o politice a financích nebaví.
chaostheory®pismenkuje.cz: mně právě přijde, že pořád - stěžují si, že nemají peníze na to a na to, a že v týhle zemi všechno stojí za prd... nebo ne? jako nemyslím nějaké hluboké myšlenky, ale tak obecně
mám takový dojem, že nemá, no. neříkám, že všichni ale nemyslím si, že jsem ten typ člověka, o kterého se lidi perou. já si radši pokecám na kafču víc s jednou kámoškou než abych šla s deseti lidma někam pařit a s nikým pořádně nepromluvila. a možná taky právě proto, že se nezajímám o taková všude probíraná témata.
orchidejka: No, tak to dělají obecně Češi, i chlapi. Takový řeči mě teda taky nebaví. Když jsou tak nespokojení, tak ať s tím něco udělají, že jo.
Já si právě myslím, že je to úplně jedno, jestli se o tebe lidi perou nebo ne, nejdůležitější je, jestli jsi spokojená ty. Podle mě lidi, o které se ostatní perou a všude je zvou, většinou utíkají sami před sebou. I když taky jak kdo. Já si zajdu ráda pokecat s kamarádkou na kafe, ale klidně jdu i s deseti lidma pařit. Jenže jsem zjistila, že když se neusmívám a topím se ve sr...ách, tak některé lidi vůbec nezajímám. Takže jsem to teď docela přehodnotila.
marinka: "lidé, kteří mají největší dar a schopnost se odlišit od druhých, jsou společností nejvíce ubíjeni...
Přesně!
No anebo na to maj diagnózu.
Jinak tohle moc neřeším, ale fakt je, že se občas na mě někdo dívá jako na UFO.Někdy to naštve, někdy pobaví.
Faktem je, že otázku, co si kdo (zejména kamarádi) bude myslet jsem řešila nejvíc asi jako náctiletá .
Myslím, že je to hodně i o výchově a vlivu okolí.
orchidejka: Jo, nebo na to mají diagnózu. To jsi napsala úplně přesně! To je ale dost smutný.
Já jsem to všechno taky řešila víc, když jsem byla mladší a jak stárnu, tak už to tolik neřeším, protože si uvědomuju, že jsou důležitější věci.
tlapka: Myslím, že dokud bude člověk společenský tvor s nutností s ostatními lidmi nějak vycházet, tak se tím zabývat bude. Ale nesmí to přerůst přes hlavu, opravdu se nelze zavděčit všem. A hlavně si stejně většinou vůbec nevšímají toho, čeho si myslíme, ale něčeho úplně jiného.
Podle mě je klíčem k úspěchu mít zdravé sebevědomí + rozlišit, na čím názoru (ne)záleží a v jaké sitauci. Pro sousedku ať jsem klidně flákač, ale u šéfové si dám bacha, aby si to o mě nemusela myslet ona.