Článek Emoce
Komentáře k článku: Emoce
orchidejka: Ještě nenastal ten správný čas, možná někdy napíšu paměti a tohle bude jedna velká kapitola. 
imperatrice: Přesně na tenhle citát jsem dneska taky padla. A vzpomněla si na tebe. 
...já "naštěstí" mam téměř celej život opačnej problém, totiž že ty emoce neumim nikdy skrýt. Potlačila jsem je jednou a pak jsem se z blbýho rozchodu po dvouměsíčním vztahu dostávala rok. Ne vždy je dobrý hrát si na hrdinu.
orchidejka: Proč sis vzpomněla zrovna na mě? Buď ráda, že je potlačovat neumíš a ani se o to nesnaž. Já naopak nic jinýho neumím, ale už je to teď mnohem lepší.
imperatrice: No na tebe, páč už se to tady řešilo.
Že zrovna teď se ti vyvalujou ven všechny emoce a že se ti otvíraj starý rány, aby hnis mohl ven.
lentilka®sdeluje.cz: Uá. To zní dost děsivě... Upouštění emocí... Taky bych o tom mohla napsat obsáhlou esej, že.
orchidejka: No jo, ty o tom asi taky víš svoje.
Já momentálně zase upouštím a děsivý to je teda dost.
radus: Souhlasím s tím dovětkem v závorce. Tedy souhlasím celkově, ale závorka je prostě hrozně zásadní. Dneska s emocemi neumíme pracovat, pak nám zablokované sedají kde tu a pak se nestačíme divit. Taková ta klasická depka (ne deprese jako onemocnění) se nedá zahánět prášky. Smutek a všechno zlé se musí prožít, dotknout se dna, odrazit a jít dál. Lehce se to říká i píše, hůř dělá. Ale ten výsledek stojí za to! Vím...