Je mi blbě. Bolí mě hlava a chce se mi spát. A taky se mi chce být sama a nechodit mezi lidi. To bohužel dneska musím. Čeká mě totiž druhé kolo pohovoru v bance. Nechápu, jak je možné, že jsem postoupila, ale stalo se. Nevím, na co se mě ještě chtějí ptát, když už ten první pohovor byl dost podrobnej. Jsem z toho akorát nervózní a to mi teda moc nepřidá. V pátek jsem byla podepsat Dohodu o provedení

Je mi dneska divně. Asi je to tím, že jsem celý den doma a snažím se uklízet. Až večer mám sraz s kamarádkou. Ale nikam se mi nechce. Asi mi tak nějak všechno dochází a fakt mi z toho není dobře.

To, co se stalo v práci je sviňárna. Jsem naštvaná! Nechci chodit do jiné práce! Nechci si zvykat na nové lidi a na novou práci! Nikoho z práce nekontaktuju, ale určitě je tam všechno zase v pohodě.

Včera jsem se vrátila domů z pohádky. A nechtělo se mi. Vůbec se mi nechtělo. 

Minulý týden jsem pokračovala ve svém náročném programu. Ve středu jsem měla schůzku s právníkem. Řekl mi, že být mnou, tak by žalobu nepodával, protože bych nakonec z toho soudu ještě mohla vyjít jako nějaká nymfomanka - asi

Je mi líp a líp. Konečně jsem si začala užívat volníčko. Myslela jsem si, že konečně pořádně uklidím doma a hlavně vyžehlím. Mám tady hromadu prádla, ale vůbec nestíhám.  Mám fakt náročný program. V pátek jsem musela ke kadeřníkovi, pak si na chvilku lehnout, abych byla připravená na večerní pařbu a musela

Je to všechno u konce nebo to bude mít ještě pokračování? Já už pokračování nechci, prosííííím!!!! Už chci opravdu klid a aby mi dali všichni pokoj.

Všechno to nakonec dopadlo tak, že jsem to všechno v úterý řekla generálnímu řediteli. Ten si to nechal projít hlavou a řekl mi, že bude lepší, když odejdu, ale že zařídí, abych dostala 5 platů. A že tohle téma bude muset otevřít s mým šéfem

Situace v práci se opět přiostřila. Myslela jsem si, že to už snad ani nejde, ale evidentně jde. A asi je možný, aby to bylo ještě horší, než to bylo dneska. Odešla jsem z práce úplně rozhozená a musela jsem se fakt vybrečet. A to je teprve pondělí. Už nemůžu. Přestávám to zvládat. Ráno jsem se cítila na hovno, během dne jsem se cítila ještě hůř. Bojím se, že se mi z toho všeho zase rozjede úzkost

Mám strach. Velký strach. Bojím se toho, co se zase bude dít příští týden v práci a jestli to ještě vůbec budu psychicky zvládat. Jsem už 14 dní pod šíleným tlakem. Rozhodla jsem se bojovat a jen tak to nevzdat, ale je to těžké.

Snažím se aspoň hodně relaxovat a uvolňovat, protože jsem neustále v napětí. Občas se snažím i nepřemýšlet, ale to se mi moc nedaří. Teď mám víkend na to, abych

Je konec víkendu a já začínám mít stažený žaludek a děsím se dalšího pracovního týdne. Naštěstí jsem si o víkendu opravdu odpočinula a chvílema i přišla na jiné myšlenky. Všechno se musí dít zrovna teď, když je začátek nového měsíce a já musí dát dohromady a odevzdat fnanční výsledky za minulý měsíc. Ale asi bude nejlepší, když to všechno vyřeším co nejdřív.

Ve čtvrtek jsem tady psala,

Jak tady nedávno psala empress o svém fňukacím období, tak teď momentálně ho mám já. A situace v práci mi zrovna moc nepřidá.  Včera to byla nálada spíš vzteklá, dneska je opravdu fňukací. Hned po práci jsem odjela domů a zavřela se tady s počítačem a nechci vůbec nikoho vidět. A ještě si pouštím pokud možno pomalé

Život je samý překvapení! Já o to ale ani nějak moc nestojím. Obzvlášť o ty nepříjemný překvápka. Absolutně nechápu to, co se mi teď v životě děje a nechápu ani to, proč se mi to děje. V neděli jsem to už trochu naznačila a teď to zase trochu pokročilo.

Včera za mnou byl šéf, že by se mnou potřeboval soukromě mluvit. Že už to v sobě dusí asi měsíc a musí to ventilovat a jestli bych mohla