Středa 18-08-2010

Je mi líp a líp. Konečně jsem si začala užívat volníčko. Myslela jsem si, že konečně pořádně uklidím doma a hlavně vyžehlím. Mám tady hromadu prádla, ale vůbec nestíhám.  Mám fakt náročný program. V pátek jsem musela ke kadeřníkovi, pak si na chvilku lehnout, abych byla připravená na večerní pařbu a musela jsem teda trochu poklidit, protože tady spala kamarádka a nevlastní brácha s přítelkyní, tak aby si nemysleli, že jsem prase. 

Mimochodem páteční oslava narozenin s kamarádama se fakt vyvedla. Bylo to úúúžasný. Hodně dlouho jsem se takhle nebavila. Trochu horší to bylo o víkendu u mámy. Dostala jsem zase pěkně sežrat, jak si pěkně kazím život... Nakonec se ještě máma urazila, že s nima neslavím podle jejich představ, zatímco den předtím jsem to s kamarádama oslavila, odešla nahoru k televizi a tím to skončilo. Chová se jak malá holka. Leze mi to na nervy. Proto tam teď nestrávím ani jeden den, i když mám volno. Dostali by mě zase psychicky na dno a to opravdu nepotřebuju.

Pondělí a úterý byly taky dost náročný. V pondělí jsem byla plavat, v sauně a nakonec jsem si šla ještě sednout s kamarádkou. Pak přišel její spolubydlící s přítelkyní a ještě jsme hráli bowling. V úterý ráno jsem šla na masáž a pak mi přijely kamarádky na návštěvu. Byla jsem z toho všeho tak unavená, že když odjely, tak jsem si musela jít lehnout a asi 2 hodiny jsem spala. To určitě chápete. 

Včera mi udělalo radost, že se mi ozvali z firmy, kde by chtěli, abych pracovala. Od září bych tam měla nastoupit na dohodu. Už jsem jim posílala údaje, které jsou na dohodu potřeba a do konce srpna bych to tam měla jet podepsat. Protože to ještě není podepsané, tak to nechci zakřiknout, ale měla bych tam d 1.9.2010 nastoupit. Do konce října bych tam měla být na dohodu a od 1.11.2010, až mi skončí výpovědní lhůta v současné firmě, bych tam mohla nastoupit na plný úvazek. Zní to úžasně. Sice to není práce, která by mě úplně bavila a asi to bude krok zpátky, ale hlavní je, že budu mít dobře placenou práci - a dokonce lépe, než tu současnou. Nic mi nebude bránit v tom, abych byla zaměstnaná a hledala si něco, co mě bude bavit. Taky se může stát, že mě to nakonec bavit bude... A super je to, že na dohodu můžu pracovat pouze 20 hodin týdně. Takže si do konce srpna užiju volníčko, pak budu 2 měsíce pracovat jenom na poloviční úvazek, pomalu se rozkoukávat a zaučovat se. Díky tomu, že nebudu pracovat na plný úvazek, budu moct ještě odjet někam na prodloužený víkend. Plánujeme s kamarádkou Barcelonu nebo Miláno. A ještě jsem chtěla za kamarádkou do Švýcarska.... A taky díky domu, že budu ještě normálně dostávat výplatu ze současný práce a ještě budu mít tuhle novou práci, si to budu moct dovolit i finančně. No, nemám já se nakonec úžasně?????

Ještě by bylo fajn, kdyby mě ten blbeček nedal k soudu, ale většina lidí si myslí, že jenom tak vyhrožuje. Dneska mám schůzku s právníkem, tak zjistím, jak bych se mohla bránit a co by bylo potřeba, kdybych ho zažalovala já. Přece jenom k tomu mám dost důvodů. Sice to asi neudělám, ale je dobrý být připravená.

Ještě pořád ve mě ale zůstává pachuť hořkosti nad tím vším, co se stalo. Nemám chuť se v tom už nějak dál pitvat. Prostě se stalo. Ani nemám chuť být v kontaktu s někým z práce. Občas mi teda někdo napíše a občas se s někým sejdu, ale už to nerozebírám a bavíme se i o jiných věcech. A hlavně jsou to lidi, se kterýma bych se ráda dál stýkala a kteří věří mě a ne jemu. Je to všechno hodně velké poučení pro mě. Už žádné vztahy na pracovišti, natože se ženatým chlapem. Kamarádství ano, ale ani zdaleka neříkat všechno a hodně věcí si raději nechávat pro sebe nebo pro kamarádky, které z práce nejsou. Anebo si to nechat pro blog. 

Takže jsem zavřela jednu kapitolu - starou práci a vztah se ženáčem. Oslavila jsem kulaté narozeniny, což beru jako takový milník a otevírám novou kapitolu svého života. Jaká asi bude a co mi přinese?