Tak jak zvládáte ten blázinec?

Já teda jak kdy. Chvíli jsem celkem v klidu a užívám si, že je všude klid a že vlastně vůbec nic nemusím. Pracuju z domova, pak můžu vyrazit na procházku. Venku svítí sluníčko, zpívají ptáci, příroda se probouzí. Mám čas, abych si probrala doma hromady věcí a protřídila to, vyházela

Potřebuju se strašně moc vyfňukat. Je toho na mě moc a přestala jsem to zvládat.

Já jsem se pořád držela a držela a držela, až to v úterý bouchlo. Brečela jsem několik hodin v kuse a nešlo to zastavit. Na doporučení kamarádky jsem jela do krizového centra RIAPS, kde jsem se vypovídala psychologovi a zcela vážně jsem přemýšlela, že se tam nechám na pár dní hospitalizovat. Nakonec jsme se

Tak to vypadá, že já asi nemůžu být úplně v klidu a jednou taky nic neřešit. Pořád se něco děje. POŘÁD!

Jsem teda ráda, že už jsou za mnou aspoň Vánoce a Silvestr. Bylo to pro mě neskutečně těžký. Byly to první Vánoce bez tátový manželky a chyběla nám strašně. Byly to také první Vánoce bez DJe. A bylo to strašný. Jako na jednu stranu byly celkem hezký. Na Štědrý den jsem byla u bráchy,

Tak přicházím po měsíci s dalšíma novinkama.

Ve čtvrtek jsem byla v RS centru. Doktorka mi ukázala nález z magnetické rezonance ze září a poslala mě na kontrolní magnetickou rezonanci, aby se zjistilo, jak to vypadá teď po kortikoidech a jestli nemá tendenci se to šířit někde dál. Jdu tam v lednu a až budou výsledky, tak mi nejspíš nasadí biologickou léčbu. Do

Měsíc se s měsícem sešel a já mám život vzhůru nohama.

Lumbálka potvrdila roztroušenou sklerózu. Respektive mi doktorka řekla, že se to našlo tak brzo, že je to skleróza tak na 85% a že je možné, že to léčba kortikoidama zastaví. Ale sama si tím nebyla moc jistá. Je to v tom všem vlastně celkem dobrá zpráva. Ale pro mě to byl stejně dost šok. Hned další týden jsem nastoupila na léčbu kortikoidama.

Tak se zase po delší době hlásím a nemám úplně dobré zprávy.

Děje se mi až moc špatných věcí, takže už jsem to nějak přestala zvládat. Začaly mě bolet průdušky, sekla se mi záda a od středy jsem doma na neschopence a konečně odpočívám. A taky přemýšlím. To nikdy nebývá úplně dobře.

Asi jsem tady o tom nepsala, ale začátkem června, když jsme měli s přítelem poměrně velkou krizi a

Poslední článek jsem psala celá nešťastná z dovolené, kterou jsem moc nebyla schopná si užívat, protože rakovina tátovy manželky. Ona byla v podstatě moje druhá máma a bylo naprosto příšerný koukat na to, jak trpí. Myslela jsem si, že se s ní stihnu vidět ještě po návratu z dovolené, plánovala jsem tam jet s bráchou hned v pondělí nebo v úterý. Už jsem to ale nestihla. Vzalo to rychlý konec a ona

Tenhle článek píšu postupně na dovolené na mobilu. Odjeli jsme s pritelem na dovolenou na Zakynthos. Uvažovala jsem sice o rozchodu,ale ještě asi nenastal ten správný čas. Nechávám tomu ještě čas a on se teď celkem srovnal,takže uvidíme. Od prvního dne se tady tedy projevuje naše odlišnost,ale zase to není v úplně zásadních věcech. Ze začátku jsme se třeba dohadovali kvůli klimatizaci,jemu je pořad

Moc ráda bych napsala, že se situace u nás zlepšila, ale bohužel. S bydlením jsme se stále ani po 2 měsících neposunuli. DJ už teda souhlasil, že by svůj byt pronajal a našli bychom si něco většího a pokud možno s terasou. Opět jsem to ale jenom já, kdo po bytech kouká. Ve středu jsme se domluvili, že  budeme obden koukat oba a když nás něco zaujme, tak to pošleme tomu druhému. Ještě ten den

Už asi měsíc jsem podrážděná, vzteklá a fakt nepříjemná. Může za to jeden fakt - vztah s DJem.

Chodíme spolu už asi 2,5 roku a já jsem si bláhově myslela, že už se to konečně někam posune a začneme spolu bydlet. Bohužel to ale řeším jenom já. A jeho máma. Ale ta to řeší už od začátku našeho vztahu. Když jsme se poznali a já jsem byla poprvé u něj doma, tak jsem si říkala, že tam teda určitě