Dovolená 2019

Tenhle článek píšu postupně na dovolené na mobilu. Odjeli jsme s pritelem na dovolenou na Zakynthos. Uvažovala jsem sice o rozchodu,ale ještě asi nenastal ten správný čas. Nechávám tomu ještě čas a on se teď celkem srovnal,takže uvidíme. Od prvního dne se tady tedy projevuje naše odlišnost,ale zase to není v úplně zásadních věcech. Ze začátku jsme se třeba dohadovali kvůli klimatizaci,jemu je pořad šílený vedro. Mě sice taky,ale nemám klimu rada. Jinak to není nic závazného. Ale potřebovala bych taky nějaký čas jenom pro sebe. Nejsem zvykla s nim být 24 hodin denně. Ale v neděli ráno už se vracíme,to už nějak dam. Co mě tady opravdu trápí je to,ze jsou tady dost spatne postele a já se každé ráno budim s pocitem,ze mi asi exploduje krční pater a možná o zbytek zad. Snažím se cvičit,ale moc se to nezlepsuje. Já jsem se přitom fakt těšila,ze od všeho vypadnu a odpocinu si. Jenže ono to nejde. Naopak jsem nasrana na všechny lidi,co si tady užívají vody a sluníčka. Leze mi na nervy to debilni vedro. Důvod je celkem jednoduchý. Pamatujete,jak jsem tady psala o tatove manželce,které diagnostikovali rakovinu? Tak ji přestala zabírat chemoterapie. Je na tom teď už par týdnu tak,ze nejí,jenom zvraci a je na infuzich. Táta jo ma doma,starají se o ni tam. Je to pro ni lepší. Je to pro nás dost velká rána,není ji ještě ani 60. Je mi z toho naprosto příšerně a vůbec nevím,jak se s tím mám srovnat. Myslím tady na ni každý den a každý den se mi chce brecet. Byli jsme za ni s bráchou jeste před dovolenou. Ležela v ložnici a spala. Táta jo vzbudil a ona se nám ještě omlouvala,ze spi. Celou dobu,co jsme tam byli,se ani nehnula. Jenom si dala led a trochu se napila. Za chvilku všechno vyzvracela. Snažila jsem se s ni normálně bavit,ale člověk kolikrát moc neví,o čem. Nechci se ji necim dotknout nebo říct něco blbě. Bylo mi vůči ni i blby ji říct,ze jedeme na dovolenou. Nakonec nám řekla,ze už máme klidně jet,že na ni koukame tak utrpne. Pořad mě tahle slova pronásledují. Já na ni nechci koukat utrpne a nechci,aby mela pocit,ze ji lituju. Mě je ji ale proste tak strašně líto! Já ji mám hrozne rada,je to v podstatě moje druha máma a já si nedokážu představit,ze tu s nama nebude. Včera jsem to nevydržela a zavolala tátovi. Na záchod už dojde jenom s jeho podporou a pak se přes den přesune do obýváku. Po tom telefonátu jsem samozřejmě brecela a přítel mi zakázal mu po zbytek dovolené volat. On se o tom vůbec nechce bavit. Ze pry jsme odjeli,abychom přišli na jine myšlenky. Jemu to jde,mě ne. Já na ni proste myslím neustále. Vlastně jsem na dovolenou možná jezdit neměla a měla jsem zůstat doma. Fakt nemám náladu si užívat sluníčka a more,když vím,ze doma mi umírá můj milovaný člověk. Teda teď když jsem to sepsala,tak se mi tak ulevilo! Já nevím,proč už skoro nepíšu? Místo toho držím všechno v sobě a divím se,ze je mi blbě. Myslím si,ze když jsem na dovoleny,tak si to proste MUSĺM užívat. Houby musím. Na druhou stranu je fakt,ze už odsud máme par zážitku,které jsou nezapomenutelné. Takže občas přece jenom na jiné myšlenky přijdu. :)