Opět musím sedět v práci a vůbec mě to tady nebaví. Nejradši bych se už sbalila a šla domů, jenže nemůžu, mám plno věcí, které musím udělat. Jenže se mi nechce. Jasně, že to udělám, ale snažim se nějak moc nepřetězovat.  A ono je mi opravdu každý den líp a líp. Snad to takhle bude pokračovat a já si konečně také

Tak včerejší porada byla samozřejmě úplně zbytečná. Šéf vůbec nepochopil, co mu chtěli kolegové říct. Prostě určil 2 viníky, kteří tady prý kazí náladu a tím to všechno skončilo. Rozhodla jsem se, že přehodim myšlení a prostě si tady odpracuju svých 8 hodiny a tím to pro mě skončí. Rozhodně si nebudu tahat práci domů, nebudu pracovat ani o víkendech, ani o dovolených. Prostě s**u na to. Tady to

Sedím v práci a je mi blbě. Nejradši bych to tady už zabalila a šla domu, jenže v půl šestý nás čeká mimořádná porada, kde se bude řešit nespokojenost a nálada v našem týmu. Stejně si myslím, že se nic nevyřeší. Se šéfem jsem mluvila už ráno a mám pocit, že to bylo k ničemu. Prostě neposlouchal. I když jednu věc si zaznamenal - a to, že nedokáže určovat priority a všechno chce mít hned.

Tak za sebou máme víkend. A zítra pondělí. V týdnu už mi bylo dobře, ale jak se blíží pondělí=návrat do práce, tak je mi zase hůř a hůř. Jenže já už tam zítra musím. Musím se postavit šéfovi a říct mu, co mi vadí. Pokud bych zůstala doma, tak bych si to sice třeba o týden protáhla, ale na konci příštího týdne by to bylo to samý. Zase by mi bylo blbě, protože by přede mnou bylo pondělí. Zatímco

Teda, musím se přiznat, že jsem fakt moooc ráda, že tenhle týden na neschopence netrávím u mámy. Asi by mi tam bylo spíš hůř než líp. Mam radost, že to zvládám i v Praze a nepotřebuju někam utíkat. Od mámy mi stačil večerní telefonát. Nějak jsem se zmínila, že mi při vaření chytla utěrka a hned jsem dostala vynadáno, jestli jsem jako normální a že nejsem vůbec zodpovědná, bla, bla, bla... No, komu

Tak dneska můžu pokračovat ještě optimističtěji než včera. :-) Hezky jsem se vyspala a dokonce jsem chvílema i pocítila pocit štěstí! Mám z toho fakt radost, myslím, že se to všechno zlepšuje a že už snad příští týden půjdu normálně do práce a budu zase normálně žít. I když jsou chvíle, kdy mám pocit, že už nebudu normálně žít asi nikdy. Byla jsem u doktorky, ta mi napsala neschopenku, jenom se

Dneska začnu trochu pozitivně, konečně. :-) Teď odpoledne se konečně po nějaké době cítím líp. V noci jsem sice zase spala blbě, budila jsem se každých 1-2 hodiny, takže jsem byla ráno docela zničená. Přece jenom, když se člověk nevyspí 3 noci za sebou, tak to není nic moc. To na psychický pohodě fakt nepřidá. Před polednem jsme jeli s bráchou k mámě na oběd, tam se mi nálada moc nezlepšila, protože

Dneska ráno jsem zase nemohla spát. Mám pocit, že se mi ty moje pitomý psychický problémy vrátily. Naposled jsem měla takovýhle problémy v létě, byla jsem na neschopence, zvýšili mi antidepresiva a po pár týdnech jsem se z toho dostala. Ale já teď nechci být tak dlouho nemocná. Hlavně nemám kam vypadnout. U mámy se mi být nechce, protože jsou ze mě špatní a neví, jak by mi pomohli. K tátovi

Tak a je to tu, jsem nemocná jako  všichni kolem. Od pondělí se z toho snažim vyhrabat, ale moc mi to nejde. Pořád jsem strašně uvanená a pobolívají mě průdušky. Jenže to je fakt něco na mojí úžasnou psychiku. Hned si začnu malovat čerty na zeď - co když mi nebude dobře do pondělí? Co když půjdu v pondělí do práce a ono se mi to pak zase vrátí? Co když mi bude blbě psychicky (jakože teď

Je mi pořád špatně a všeho se bojím. Cítím vztek i smutek. Únava už pomalu přechází, ale jinak se pořád cítím na dvě věci. Nevím, co mám dělat s prací. Plno věcí a plno lidí mi tam leze na nervy. Šéf, který z nás dře kůži a chce, abych pracovala na neschopence, kolega, ktery je pořád negativní, jenom nadává a když po něm něco potřebuju, tak se tváří, jak ho děsně otravuju. Musím ho o to žádat x-krát

Poslední dobou mám takový blbý pocit, necítím se být sama sebou. Jako kdyby za mě jednal někdo jiný... jako kdyby se za mě pohyboval někdo jiný. Nějaký automat, který reaguje pořád stejně. Ví, že má vystoupit z tramvaje, tak vystoupí. Ví, že má jít pro papír do tiskárny, tak jde. Je to strašně nepříjemný. Psycholožka mi říká, že to může být tím, že jsem teď ve svém životě udělala strašně moc změn