Tak včerejší porada byla samozřejmě úplně zbytečná. Šéf vůbec nepochopil, co mu chtěli kolegové říct. Prostě určil 2 viníky, kteří tady prý kazí náladu a tím to všechno skončilo. Rozhodla jsem se, že přehodim myšlení a prostě si tady odpracuju svých 8 hodiny a tím to pro mě skončí. Rozhodně si nebudu tahat práci domů, nebudu pracovat ani o víkendech, ani o dovolených. Prostě s**u na to. Tady to stejně nikdo neocení. A práce mi za ty nervy fakt nestojí.
Jsem dneska šíleně unavená a pořád mi není dobře. Už fakt nevím, co mám dělat. Je fakt, že jsem tady včera byla skoro do sedmi a z těch všech jednání jsem byla fakt hodně unavená, tak to možná souvisí s tím. Taky se měnil čas... Já už chci, aby mi bylo dobře! Fakt se o to snažím! Zhluboka dýcham, snažim se relaxovat a odpočívat, snažim se nestresovat prací. Tak proč mi pořád není dobře???? SAKRA! Nějak na to nemám trpělivost. A ta je přitom hodně důležitá. Je to proces... Proces, kdy se musím naučit odpoutat se od práce, stanovit si hranice a naučit se je dodržovat... Naučit se být na sebe hodná a ne se na sebe hned naštvat, když mi není zrovna dobře... Mám už z toho všeho i rozhozený krevní obraz... Hraniční hodnoty u cholesterolu, jaterních testů, šťítné žlázy, zvýšenou srážlivost krve...
Takže jdu do lékárny koupit si ostropestřec na játra=jarní detox a ginko na dobré prokrvování. A hlavně! Jdu domu.
