Komentáře k článku: Čtvrtek 24-03-2022
wien n: Je to me mrzi, ze uz je to zase spatny. Mne osobne pomohly dve veci. 1. Prijmuti zodpovednosti za to, co se mi delo. I za ciny jinych lidi, protoze jsem pripustila, ze jsem si to tak vybrala sama. My tady nejsme, abychom si uzivali bezproblemoveho zivota, ale abychom prekonavali prekazky a ucili se. 2. Preprogramovani vzpominek. Proste kazdou vzpominku, ktera se mi v dospelosti vracela, jsem si predelala tak, aby mela jiny konec. Z prvu ty konce byly celkem drasticke, moje matka dostala pekne nabancino. Postupne vztek nejak vymizel a soustredila jsem se jenom na sebe. Na to, abych tu malou holku z te situace odvedla a ujistila ji, ze uz nikdy nedopustim, aby ji nekdo jeste nekdy ublizil a ze ji miluju. Mozek nezna rozdil mezi vzpominkou a predstavou. Muzes ho presvedcit, ze se to tak fakt stalo a ty hnusny vzpominky se prestanou vracet. Vlastne si ses zpetne sama sobe rodicem.
orchidejka: Musím říct, že ne úplně se vším, co píšeš souhlasím.
Já těžko můžu být zodpovědná za to, jak se ke mně chovali rodiče v dětství. Voleb jsem tenkrát moc neměla, tak jsem se to prostě rozhodla nějak přežít. Ale asi chápu, že to myslíš tak, že si naše duše takové rodiče vybrala, aby se tady něco naučila?
Co se předělávání vzpomínek týče, tak to dělat nechci. Já plno věcí vytěsnila, protože to byla fakt hrůza a dlouho jsem si žila v nevědomosti. Teď jsem celkem ráda, že jsem si plno věcí uvědomila tak, jak jsou. Můžu si to prožít znovu, pustit ty zatlačené emoce a očistit se od toho. A sama za sebe se rozhodnout, co s lidma, kteří v těch vzpomínkách figurujou.
S tou malou holkou pracuju taky tak. Miluju jí a už jí nikdo ubližovat nebude. Z toho důvodu to i skončilo mezi mnou a Opavákem. :)
zlomenymec: *houpy**mala* Co se na to dá říct... asi snad že tě obdivuju, že ses s tím dokázala takhle poprat, postavit se sama za sebe, vytyčit nějaké hranice (vůči mámě) a ozvat se... i když máš ještě nějaké bloky a záklopky, ale vem si, jakou dalekou cestu jsi už ušla. To není žádná maličkost :)
orchidejka: Tak mohla jsem se v tom točit pořád dokola a nechávat si od rodičů srát na hlavu. Stejně tak si můžu hledat pořád stejné typy partnerů. Jenže já už to nechci, tak to řeším, no.
Máš pravdu, zvládla jsem toho už hodně a rozhodně to není maličkost. Děkuju. :)