Komentář, na který odpovídáte
wien n: Je to me mrzi, ze uz je to zase spatny. Mne osobne pomohly dve veci. 1. Prijmuti zodpovednosti za to, co se mi delo. I za ciny jinych lidi, protoze jsem pripustila, ze jsem si to tak vybrala sama. My tady nejsme, abychom si uzivali bezproblemoveho zivota, ale abychom prekonavali prekazky a ucili se. 2. Preprogramovani vzpominek. Proste kazdou vzpominku, ktera se mi v dospelosti vracela, jsem si predelala tak, aby mela jiny konec. Z prvu ty konce byly celkem drasticke, moje matka dostala pekne nabancino. Postupne vztek nejak vymizel a soustredila jsem se jenom na sebe. Na to, abych tu malou holku z te situace odvedla a ujistila ji, ze uz nikdy nedopustim, aby ji nekdo jeste nekdy ublizil a ze ji miluju. Mozek nezna rozdil mezi vzpominkou a predstavou. Muzes ho presvedcit, ze se to tak fakt stalo a ty hnusny vzpominky se prestanou vracet. Vlastne si ses zpetne sama sobe rodicem.