zlomenymec: Co se na to dá říct... asi snad že tě obdivuju, že ses s tím dokázala takhle poprat, postavit se sama za sebe, vytyčit nějaké hranice (vůči mámě) a ozvat se... i když máš ještě nějaké bloky a záklopky, ale vem si, jakou dalekou cestu jsi už ušla. To není žádná maličkost