Orchidejka | My diary

Po dlouhé době článek pro Mečouna.

Žiju. Z toho, co jsem prožívala v zimě, jsem se díky Bohu vyhrabala. V květnu jsem nastoupila zpátky do práce, nejdřív na zkrácený úvazek, pak už na plný. Občas nějaké ty propady přijdou, třeba zrovna teď jeden prožívám, ale už nejsou tak strašné. V podstatě mi bylo líp

Vy, co mě už delší dobu čtete, víte, že na sobě už nějakou dobu pracuju a krůček po krůčku pracuju na zpracování svých traumat a nepříjemných zážitků z dětství. Šla jsem hezky slupku po slupce a už jsem si toho spoustu vyčistila. Myslela jsem si, že většinu už mám za sebou a teď už bude potřeba tak maximálně něco dočistit. Některé věci byly hodně těžké a bolestné, obzvlášť ty, co se týkaly mámy.

Nějak se stalo, že jsem zase po více než půl roce skončila na neschopence. A nejsem vůbec schopná rozeznat, jestli je to psychický nebo fyzický. Ona psychika dokáže být pěkná potvora, to víme.

Asi před měsícem a půl jsem měla takovou hnusnou virózu a od té doby jsem se nezbavila kašle. Taky dost hnusného. A najednou po takové době se mi to zase zhoršilo a já nemůžu pořádně dýchat. Objednala

Máme o pár měsíců víc a já se v tom životě pořád tak nějak plácám.

Článek jsem psala už včera, ale vypršelo přihlášení a prostě se to nezveřejnilo, což mě trochu... ehm... nasralo. Myslela jsem si, že to bude negativní článek, ale nakonec to tak vlastně není. Takže možná mám pocit, že se v tom všem pořád plácám, ale nakonec jsem vlastně dospěla k názoru, že neplácám. Jdu po cestě, která

Když mi není dobře, tak mi dost pomáhá psát, takže je tady další článek. Tentokrát o Opavákovi. Je to přesně týden, co to skončilo. Na jednu stranu to byla dost velká úleva, na druhou stranu mi z toho není zase tak úplně dobře.

Je fakt, že mi to nepřišlo ono už od začátku. Ale nebyla jsem si jistá, jestli je to mým strachem ze vztahů nebo jestli je to intuice. Tak jsem tomu dávala šanci.