Je mi blbě. Bolí mě hlava a chce se mi spát. A taky se mi chce být sama a nechodit mezi lidi. To bohužel dneska musím. Čeká mě totiž druhé kolo pohovoru v bance. Nechápu, jak je možné, že jsem postoupila, ale stalo se. Nevím, na co se mě ještě chtějí ptát, když už ten první pohovor byl dost podrobnej. Jsem z toho akorát nervózní a to mi teda moc nepřidá. V pátek jsem byla podepsat Dohodu o provedení

Je mi dneska divně. Asi je to tím, že jsem celý den doma a snažím se uklízet. Až večer mám sraz s kamarádkou. Ale nikam se mi nechce. Asi mi tak nějak všechno dochází a fakt mi z toho není dobře.

To, co se stalo v práci je sviňárna. Jsem naštvaná! Nechci chodit do jiné práce! Nechci si zvykat na nové lidi a na novou práci! Nikoho z práce nekontaktuju, ale určitě je tam všechno zase v pohodě.

Včera jsem se vrátila domů z pohádky. A nechtělo se mi. Vůbec se mi nechtělo. 

Minulý týden jsem pokračovala ve svém náročném programu. Ve středu jsem měla schůzku s právníkem. Řekl mi, že být mnou, tak by žalobu nepodával, protože bych nakonec z toho soudu ještě mohla vyjít jako nějaká nymfomanka - asi

Je mi líp a líp. Konečně jsem si začala užívat volníčko. Myslela jsem si, že konečně pořádně uklidím doma a hlavně vyžehlím. Mám tady hromadu prádla, ale vůbec nestíhám.  Mám fakt náročný program. V pátek jsem musela ke kadeřníkovi, pak si na chvilku lehnout, abych byla připravená na večerní pařbu a musela

Je to všechno u konce nebo to bude mít ještě pokračování? Já už pokračování nechci, prosííííím!!!! Už chci opravdu klid a aby mi dali všichni pokoj.

Všechno to nakonec dopadlo tak, že jsem to všechno v úterý řekla generálnímu řediteli. Ten si to nechal projít hlavou a řekl mi, že bude lepší, když odejdu, ale že zařídí, abych dostala 5 platů. A že tohle téma bude muset otevřít s mým šéfem

Situace v práci se opět přiostřila. Myslela jsem si, že to už snad ani nejde, ale evidentně jde. A asi je možný, aby to bylo ještě horší, než to bylo dneska. Odešla jsem z práce úplně rozhozená a musela jsem se fakt vybrečet. A to je teprve pondělí. Už nemůžu. Přestávám to zvládat. Ráno jsem se cítila na hovno, během dne jsem se cítila ještě hůř. Bojím se, že se mi z toho všeho zase rozjede úzkost

Mám strach. Velký strach. Bojím se toho, co se zase bude dít příští týden v práci a jestli to ještě vůbec budu psychicky zvládat. Jsem už 14 dní pod šíleným tlakem. Rozhodla jsem se bojovat a jen tak to nevzdat, ale je to těžké.

Snažím se aspoň hodně relaxovat a uvolňovat, protože jsem neustále v napětí. Občas se snažím i nepřemýšlet, ale to se mi moc nedaří. Teď mám víkend na to, abych

Předem se omlouvám za velkou koncentraci sprostých slov, ale opravdu si potřebuju ulevit....

Šéfe, debile,

minulé pondělí jsi mě pozval na kafe s tím, že se mnou potřebuješ něco soukromě probrat. Měla jsem odmítnout, ale vím, že bys stejně otravoval dál. Tam jsme si řekli, že to, co si tam řekneme se nedostane od toho stolu a že to neovlivní náš pracovní vztah. Řekl

Je konec víkendu a já začínám mít stažený žaludek a děsím se dalšího pracovního týdne. Naštěstí jsem si o víkendu opravdu odpočinula a chvílema i přišla na jiné myšlenky. Všechno se musí dít zrovna teď, když je začátek nového měsíce a já musí dát dohromady a odevzdat fnanční výsledky za minulý měsíc. Ale asi bude nejlepší, když to všechno vyřeším co nejdřív.

Ve čtvrtek jsem tady psala,

Jak tady nedávno psala empress o svém fňukacím období, tak teď momentálně ho mám já. A situace v práci mi zrovna moc nepřidá.  Včera to byla nálada spíš vzteklá, dneska je opravdu fňukací. Hned po práci jsem odjela domů a zavřela se tady s počítačem a nechci vůbec nikoho vidět. A ještě si pouštím pokud možno pomalé