Včera jsem byla na super akci, která mi celkem zvedla náladu. Teda asi jenom začátek, pak už to bylo celkem zklamání. Jde o akci Suit up, která je inspirovaná Barneym Stinsonem z How I met your mother. To znamená, že chlapi měli obleky nebo kalhoty a košili a ženský šaty. Bylo to ve znamení elektroswingu, takže to bylo něco pro mě.  To

Nějak mě poslední dobou nebaví psát. Ale zítra odlítám, tak jsem si říkala, že se s váma podělím o to, co se děje.

Zítra v poledne letím za kamarádkou do Milána a už se těším. Taky jsem z toho nervózní a vůbec nechápu proč, když už to tam znám a vím naprosto přesně do čeho jedu. Možná to letadlo mě trochu znervózňuje, no. Ale to asi neovlivním. Buď tam a zpátky doletím nebo ne. Samozřejmě

Včera jsme měly u oběda s holkama z práce docela zajímavou debatu. Už nevím jak, ale dostaly jsme se k tématu, kdo jak na koho působil, když jsme nastoupily. Strašně mě překvapilo, když jsem se dozvěděla, že jsem na většinu z nich působila jako hodně sebevědomá, chvílema až nafoukaná a ještě k tomu drsňačka. Jedna z nich  mi řekla, že mě ze začátku vůbec neměla ráda a druhá se mě dokonce bála.

Zítra budu zase o rok starší. Nemám z toho vůbec dobrou náladu. Já vím, je to den jako každý jiný. A věk je jenom číslo. Ale...

Já jsem měla dřív narozeniny strašně ráda. Těšila jsem se na dárky a pak jsme šli s našima na večeři. Ale po třicítce se to nějak změnilo a každý rok navíc mě děsí. Přijde mi, že všechno strašně utíká a že se ani nenaděju a budu stará. Já vím, že je to blbost,

Tak jsem zpátky z dovolený. Podle mých výlevů by se mohlo zdát, že to tam bylo strašný, ale zase tak hrozný to nebylo.

Snad se někdy dostanu k tomu, že stáhnu fotky a udělám tady z toho článek. Než to ale udělám, tak napíšu o svých pocitech z toho všeho. První den, kdy jsme tam přiletěly byl docela

Dneska je slunovrat. A právě zapadá sluníčko. A pokud teď někdo stojí na Křížovnickém náměstí v Praze, tak vidí, že to sluníčko zadapá do hrobky na Pražském Hradě, kde leží ostatky sv. Víta. A já to nevidím, protože celý den nesvítilo sluníčko, tak jsem jela domů. A najednou to sluníčko svítí. No, vidět to snad bude i zítra a pozítří...

Mám za sebou pár hodně perných dní. Bylo mi zle psychicky, zase se dělo plno věcí, ale od včerejška se to začalo zase zlepšovat. Dneska mám dovolenou a od rána se cítím kupodivu hodně v pohodě. Dala jsem si k snídani jahody s jogurtem:

Už mám dost čekání, jestli moje kamarádky budou mít čas nebo peníze na dovolenou. Většinou čekám, plánuju, na chvíli se těším, že to vyjde a pak to většinou z nějakého důvodu nevyjde. Kamarádka nemá peníze, čas, atd., atd. Plno kamarádek taky tráví radši dovolenou úplně jinak než já. Třeba lezením po horách nebo radši jedou do Sýrie a to mě fakt neláká... Včera jsem se zase nadchla, když jsme si

Teda uteklo jako voda! Brácha už se zítra vrací! Psala jsem naposledy, když odlítal.  No, neobešlo se to bez obtíží, zhruba v polovině minulého týdne mu tam ukradli mobil a peněženku s kreditkou. Tohle se mu stává v Praze zhruba jednou za pár měsíců, takže mě to ani moc nepřekvapilo. Měl s sebou naštěstí náhradní