Zítra budu zase o rok starší. Nemám z toho vůbec dobrou náladu. Já vím, je to den jako každý jiný. A věk je jenom číslo. Ale...
Já jsem měla dřív narozeniny strašně ráda. Těšila jsem se na dárky a pak jsme šli s našima na večeři. Ale po třicítce se to nějak změnilo a každý rok navíc mě děsí. Přijde mi, že všechno strašně utíká a že se ani nenaděju a budu stará. Já vím, že je to blbost, zase tolik mi není a víc než polovinu života mám ještě před sebou. Teda snad... Ale prostě na mě padají před narozeninama takovýhle blbý myšlenky. Zítra večer už to bude za mnou, budu mít před sebou další rok a bude mi líp.
Posledních pár let nemám narozeniny ráda ze stejného důvodu jako Silvestr. Nutí mě to bilancovat. Co jsem všechno za ten rok prožila a co mě asi čeká ten následující. Co se asi bude dít za rok? Kde budu a s kým? Sama nebo už s někým? Jaký bude můj život? Možná si za rok tenhle článek přečtu a budu si říkat, co jsem blbla. Taky se teď chystám přečíst si článek, který jsem psala někdy před rokem.
Pravdou je, že když to tak shrnu, tak jsem si od minulých narozenin prošla něčím tak strašným, že bych to nepřála ani nejvetšímu nepříteli. A fakt je, že se to všechno začalo rozjíždět loni v srpnu. Dobrý je, že mě to hodně posunulo a během toho roku se ze mě stal trochu někdo jiný. Někdo, koho mám ráda. Ono je na tom stárnutí přece jenom něco dobrého.
Takže až se zítra ráno vzbudím, tak se hezky oblíknu a budu si užívat, jak mi všichni přejou a budu mít radost z dárků a večeři s našima si taky užiju. Sice to bude jiné než před rokem, bude tam jiná atmosféra, ale už na to všechno dokážu koukat s nadhledem, takže si to užiju i tak. Co já si jenom vezmu na sebe....
